Kvůli němu odehrál na podzim ve druhé anglické lize jen 109 minut. "Když se změní počasí, podle kotníku to poznám. Už nikdy to nebude jako dřív. Ale co je to proti Tomáši Rosickému? Nedokážu si představit, že bych marodil rok jak on," říká Matějovský.
Oba záložníci, na které by chtěla spoléhat fotbalová reprezentace, prožívají rok hrůzy. Rosický marodí od ledna, Matějovský střídavě od léta, kdy se zranil na mistrovství Evropy.
"Ale teď už jsem v pořádku, jen čekám na šanci." Na holé zdi za ním visí zarámovaná stránka z magazínu Match, na které český záložník střílí svůj jediný gól v Anglii. Matějovského nádhernou trefu proti Liverpoolu totiž vyhlásili nejlepším gólem března 2008.
Na další zápas v Premier League si budete muset počkat nejméně do příští sezony. Ale vy teď nehrajete ani druhou anglickou ligu, přitom už jste zdravý, ne? I při sobotním vydřeném vítězství 1:0 v Barnsley jste seděl celou dobu na lavičce.
Mužstvu se daří, trenér Coppell nemá důvod něco měnit. Možná se trošičku bojí, abych si to zranění zase neobnovil. Možná chce, aby mě nejdřív zocelily tréninky a zápasy za rezervu. Rozhodně já bych chtěl hrát za áčko.
Takže jste naštvaný?
Když nejdu do zápasu ani na minutu, tak naštvaný jsem, mrzí to, ale na trenéra se nemůžu zlobit, že nemění úspěšný tým.
Marek MatějovskýFotbalový záložník druholigového anglického Readingu a při absenci Tomáše Rosického jeho náhradník na pozici špílmachra v české reprezentaci. Dvacátého prosince mu bude 27 let. Ještě loni hrál za Mladou Boleslav, pak přestoupil do Readingu, se kterým na jaře sestoupil do druhé ligy, pak se na mistrovství Evropy těžce zranil. Do hry se zatím nevrátil ani v sobotu v Barnsley, kde Reading zvítězil 1:0, byť hrál hodinu bez vyloučeného Kebeho. |
Pro vás docela paradoxní situace, ne? Vypadá to, že vám do sestavy pomůžou buď horší výsledky Readingu, nebo zranění konkurentů.
Paradoxní to je. Jsem rád, že hrajeme na špici a bojujeme o návrat do ligy, ale chci hrát.
Jen to potvrzuje, jaký prožíváte rok. Na jaře sestup s Readingem, na Euru přetržené vazy v kotníku, pak další zranění, teď lavička náhradníků. Není to rok hrůzy?
Možná jo. Na druhou stranu jsou to zkušenosti, které mě můžou posílit a zdravě naštvat. První zranění bylo těžké, ale dokázal jsem se vrátit už na první zápas v sezoně. A hrál v základní sestavě. Jenže hned to ruplo znovu. Zase jen rehabilitovat, posilovat, jezdit na kole, chodit běhat, do bazénu. Bylo to těžké na psychiku.
V září to vypadalo, že budete hrát.
To jo, kotník vypadal dobře a já všechny přesvědčoval: Pusťte mě na hřiště! Jenže specialista v Londýně našel na rezonanci problém s chrupavkou a řekl mi: Teď hrát můžeš, ale pak tě čeká operace a čtyři měsíce klid. Tak jsem vydržel.
Známá jména ve druhé anglické lizeČeši v Championship ... Marek Matějovský (Reading)
|
Teď už jste fit a nehrajete. Co s tím?
Necítím se v pozici ukřivděného. Ale pokud by to mělo trvat třeba další dva měsíce, tak je něco špatně.
Přemýšlel byste o změně?
To je předčasné, chci se prosadit tady. Nic jiného v hlavě nemám.
Sám přiznáváte, že jste někdy naštvaný. Přenášíte si problémy domů?
Jednou za čas určitě, to se nedá hodit za hlavu. Ale doma na nikoho nebručím. Spíš mě pak napadá, jak se asi musí cítit Tomáš Rosický, když nehraje už skoro rok. Občas mu napíšu nebo zavolám.
A co on?
Je to silná osobnost, zvládne to. Dřív jsme se dohadovali, kdo z nás bude dřív na hřišti. On tvrdil, že určitě já. Nedokážu si představit rok bez fotbalu, to je šílené. Ale když s ním mluvím, neslyším splín. I když mu do zpěvu není, občas to proloží i fórkem.
Reprezentaci chybí špílmachr, dva nejlepší jsou zranění. Jak vnímáte názor, že bez Rosického a Matějovského je národní tým slabší?
Tohle nemám moc rád. V případě Rosy to pravda je, on je nenahraditelný, speciální. V Česku je nejlepším hráčem na své pozici, ale já? Určitě se nevidím jako spasitel. Nedávno jsem četl, co o mně rezolutně říká slávistický trenér Jarolím. Že jsem pro něj ve fotbale ještě nic nedokázal.
A souhlasíte?
To sice ne, ale že bych měl hned naskočit do základní sestavy nároďáku, ne-li ho spasit, to si rozhodně nemyslím. Rád bych v reprezentaci hrál. Věřím, že na to mám.
Čekáte, že na únorový zápas do Maroka s reprezentací odletíte?
K tomu se neupínám. Nejdřív musím začít hrát v Readingu. Za pár dní mi bude sedmadvacet, tohle by měly být moje nejlepší roky. Chtěl bych se v nich prosadit, ne je prosedět na lavičce.
Reading na jaře sestoupil, ale téměř se nezměnil. Cíl má jasný: okamžitý návrat. Jenže co když se to nepovede?
Nad tím vůbec neuvažuju. Věřím, že to zvládneme. Hrajeme dobře, máme úspěšnou šňůru, většinu soupeřů přehráváme.
Jistotu postupu mají jen první dva, další čtyři týmy budou hrát baráž o poslední volné místo. Teď jste třetí.
Je to zvláštní. Vedoucí Wolverhampton má před námi desetibodový náskok, přitom my jsme vyhráli 3:0. Nejen Ruda Skácel, který hraje za Southampton, mi říkal, že předvádíme mnohem lepší fotbal. Uvidíme, jak to dopadne, soutěž je strašně dlouhá. Máme za sebou jedenadvacet zápasů a ještě nejsme ani v půlce.
O Championship, což je v Anglii druhá liga, se traduje, že je to nejtěžší soutěž na světě. Surová, dlouhá, nesmírně namáhavá. Souhlasíte?
Taky mi spousta lidí po sestupu říkala, že mě čeká masakr, že se to tady kope hlava nehlava. Ale není to tak strašné, spíš naopak. Brutálních a zákeřných faulů jsem moc neviděl. Navíc my v Readingu hrajeme docela pěkný fotbal, po zemi.
Jenže bez vás.
Když jsem mohl hrát ještě na jaře Premier League, tak přece musím zvládnout i druhou ligu. Že bych se cítil odepsaný? To určitě ne! Ono se to otočí.
