"Hráčům jsem třikrát sdělil, že jestli jsou zvyklí, že v Trnavě se často mění trenéři a oni zůstávají, tak u mě to bude jinak," pronesl Hoftych. "Řekl jsem jim, že mě odtamtud jen tak nedostanou. Že naopak já dostanu pryč ty, kteří nebudou chtít pro Trnavu pracovat."
Znamená to, že jste pořád stejně impulzivní jako kdysi ve Zlíně, kde jste jednou rozkopal v kabině odpadkový koš?
Ještě v Bohemce jsem byl často vzteklý. V Trnavě jsem klidnější. Hráči mi navíc moc záminek ke řvaní nedali. Zbavili jsme se problémových hráčů a po příchodu Miry Karhana má tým charakter a duši.
Se Zlínem a Bohemians jste hrál v lepším případě klidný střed tabulky. Spartak je po podzimu třetí. Cítíte tlak na úspěch?
Trnava nemá devětatřicet let titul a za tu dobu se tam nastřádala traumata z dlouhého čekání. Před sezonou jsme ale titul nastavený neměli. Cílem bylo v horizontu dvou let stabilizovat tým. Že jsme ve hře o titul, je nad plán. Na jaře se o něj porveme, i když v pěti bodech je šest vlčáků.
Dokážete si představit, co by se stalo, kdyby jste ligu vyhráli?
Město by určitě prasklo. Beru to ale tak, že jsou tam lidi, kteří trnavský fotbal roky živí a jim bych chtěl titul přinést.
Užíváte si, že v Česku i na Slovensku jste byl u klubů s tak silnou podporou fanoušků?
líně hráčům chybí. Přestože se našla skupina, která fandila, nebyl na stadionu typický fotbalový kotel. I proto jsem odešel do Bohemky. Trnava mě lákala tím, že na Slovensku je to nejfotbalovější město s bohatou tradicí a fanoušky. Chodím tam, kde jsou lidi.
Je rozdíl mezi fanoušky Spartaku a Bohemians?
Mezi trnavskými se najde více agresivnějších skupin, jsou konfliktnější. Bohemáci jsou přátelštější, i když také s nimi byli občas problémy. Společného mají to, že jsou hodně aktivní při výjezdech.
Jak vycházíte s ultras Spartaku?
Mám s nimi slušný vztah. Po odchodu mého předchůdce Dušana Radolského bojkotovali zápasy kvůli sporům s vedením. Tím, že jsem byl nová osoba nezatížená minulostí, mě přijali. Jako prostředník jsem pomohl spor urovnat, i když jsem se jim zpočátku asi nezamlouval. Na první schůzku s nimi jsem dorazil ve světle modrém tričku, což se jim nelíbilo, protože to je barva Slovanu Bratislava. Slušně mi řekli, že tahle barva není v Trnavě populární. Na to jsem jim odpověděl, že se mnou budou mít velký problém, protože devadesát procent mých triček je modrých.
Říká se, že v Trnavě je každý fotbalovým trenérem. Nemluví vám třeba někdejší slavní hráči do práce?
Vždycky jsem si myslel, že těžká štace musí být v Olomouci. Je to maloměsto, na stadion chodí hodně bývalých výborných fotbalistů. Trnava je v tom podobná, ale je to ještě o úroveň výše. Každý den mi někdo ukazuje nějakou legendu. Proto jsem si vzal sebou z Bohemky bývalého hráče Trnavy Karola Dobiáše, aby mi s nimi usnadnil komunikaci.
Svého času Ján Kozák xenofobně urážel tehdejšího kouče Ružomberku, Čecha Přemysla Bydžovského. Jak vycházíte se slovenskými kolegy vy?
Nemůžu si stěžovat. Jen v Dunajské Stredě na mě křičeli táhni do Prahy. To byly ale maďarské složky obyvatelstva.
Není vám smutno, že hned po vašem odchodu do Bohemians spadl Zlín z první ligy a pořád se do ní nevrátil?
Zlín hrál sedm let ligu a tím, že není fotbalovým městem, si toho málokdo vážil. Stejně jako majitele klubu Zdeňka Červenky. Zlín je díky němu v marastu českého fotbalu dlouhodobě finančně zabezpečený klub. Brno nebo Ostrava mu teď můžou jen závidět. Pár let ve druhé lize ale může klubu pomoci, pokud se mu povede postoupit se svými odchovanci doplněnými o zkušené hráče jako třeba teď Tomáše Polácha.
