Dopoledne soutěž mažoretek, odpoledne Fotbalová pouť a večer rodinná pohoda na chalupě. Fotbalový útočník anglického klubu Watford FC Matěj Vydra se v sobotu zase po delší době objevil na Vysočině. „Vždycky se moc rád podívám domů. Tentokrát jsem se nechal přemluvit od kamarádky, abych v Chotěboři zasedl do poroty při nějaké soutěži mažoretek. A pak jsem vyrazil na fotbalový svátek do Havlíčkova Brodu,“ prozrazoval s úsměvem třiadvacetiletý chotěbořský rodák. „Podobné akce mě baví,“ ujišťoval Vydra.
Matěj VydraNarodil se 1. května 1992 v Chotěboři, kde také později s fotbalem začínal. Už jako jedenáctiletého si ho vybral FC Vysočina Jihlava. Premiéru v tehdy ještě druholigovém jihlavském A-týmu si odbyl na hřišti Slovácka 7. března 2009 jako hráč, kterému ještě nebylo 17 let. Na den přesně o rok později už ale válel v Baníku Ostrava, odkud zamířil do italského Udinese Calcio a následně do belgického týmu Club Brugge KV. Pak už ale jeho fotbalové kroky směřovaly do Anglie. Sezonu 2012/13 strávil v klubu Watford FC, rok nato si vyzkoušel Premier League v týmu West Bromwich Albion, aby se loni v létě znovu vrátil do Watfordu. |
Užil jste si pohled na mažoretky?
(směje se) Je pravda, že ráno nejprve cvičila mladší děvčata. Ale pak už šel věk nahoru a musím uznat, že to byl čím dál hezčí pohled. Užil jsem si srandu.
Ta určitě nechyběla ani potom na Fotbalové pouti v Brodě, kde jste nastoupil v dresu Ligového výběru. Nebo se pletu?
Jasně že ne. Trenér Roman Kučera, kterého dobře znám, mi volal, jestli náhodou nebudu o víkendu na Vysočině, že bych si mohl zahrát. No, a jelikož jsem stejně jel za rodiči, tak jsem na jeho nabídku kývnul.
Mnohem raději byste ale byl asi s českým týmem do 21 let na evropském šampionátu. Mám pravdu?
Samozřejmě. Snažili jsme se s mým manažerem Ondrou Chovancem přesvědčit majitele Watfordu, aby mě pustil, ale nevyšlo to. Řekl, že potřebuje, abych byl odpočatý, protože před sebou máme po postupu hodně důležitou sezonu.
A vy jste tenhle jeho argument přijal?
Zpočátku to pro mě bylo velké zklamání, ale už je to pryč. Je fakt, že nadcházející sezona v Premier League může být důležitá nejenom pro tým, ale i pro mě. Pokud se bude dařit, tak se mi možná otevřou další dvířka do světového fotbalu.
Na začátku kariéry jste říkal, že vaším největším přáním je zahrát si právě Premier League. Dá se tedy říct, že prožíváte svoje nejhezčí období?
Je ještě hezčí o to, že jsme do Premier League postoupili. Druhá anglická liga je totiž nejnáročnější na světě a postup z ní, to je něco neuvěřitelného.
Vy už jste si ale nejvyšší anglickou ligu zahrál v dresu West Bromwich Albion...
Birmingham je nádherné město. Měl jsem to ze svého bytu pět minut do restaurací na všechny strany, takže jsem si ani nemusel vařit. (směje se) Po téhle stránce to bylo skvělé, ale po fotbalové už to tolik nevyšlo. Nejprve jsem se zranil, pak přišel nový trenér a já byl nováček uprostřed spousty hráčů.
Trenéři se ale dost mění i ve Watfordu...
(usmívá se) To je pravda, za poslední rok máme už pátého. Ale kluci vědí, co ode mě můžou čekat, to samé diváci. Tenhle klub mě má prostě rád. Na sezonu se moc těším, přestože naším hlavním cílem bude záchrana.
Už jste si za ty tři roky zvykl na život v Anglii? Vyhovuje vám mentalita zdejších lidí?
Jo, v Anglii se mi líbí. Mám rád zdejší styl, lidi jsou tady v klidu a fotbal doslova žerou. Ještě jsme ani nedokončili sezonu a už bylo vyprodáno na celý příští ročník. Naši fanoušci mají na postupu velký podíl. Na venkovní zápasy jich s námi jezdily třeba tři nebo čtyři tisíce. Tolik lidí nepřijde v české první lize kolikrát ani na domácí tým.
S takovým zájmem je ovšem spojená i velká popularita. Nevadí vám, že vás lidé ve městě poznávají?
Watford je menší část Londýna, žije v něm asi sto tisíc lidí a je pravda, že nás lidi zastavují. Často nás plácají po ramenou, ale neotravují. Naopak, je milé, když vás někdo pozdraví, pochválí a popřeje hodně štěstí do dalšího zápasu.
Vraťme se ještě k vaší nucené absenci na evropském šampionátu, který se letos koná v Česku. Díváte se na souboje českého týmu aspoň v televizi?
Určitě. Už beru situaci s nadhledem a klukům držím palce. Věřím, že se ještě poperou o postup.
Utkání se Srbskem vyšlo skvěle, ale úvodní duel s Dány moc dobře nedopadl. Co jste říkal výkonu české reprezentace?
Koukali jsme na zápas s přítelkyní a i ona, ačkoliv fotbalu nerozumí, viděla, že první poločas hráli kluci dobře. Jenže potom nepochopitelně zalezli. Škoda, aspoň bod by byl dobrý.
Do velkého fotbalu jste před lety vyrazil z Jihlavy. Pořád ještě sledujete, jak se FC Vysočina daří?
Moc kamarádů už tam sice nehraje, ovšem na výsledky koukám pořád. Vím, že vždycky mají v určité části problémy, ale nakonec se v pohodě zachrání. Něco podobného teď budeme potřebovat i my s Watfordem.
(směje se)
Hodně se teď v letní pauze skloňují v Synot lize právě jména vašich někdejších spoluhráčů. Zaznamenal jste jejich výměny?
Jasně, protáčejí se tam pěkně. Myslím, že Standovi Teclovi odchod do Jablonce prospěje, protože v Plzni moc šancí nedostával. Naopak Honza Kopic teď podle mě na Plzeň má. Doufám, že se dostane do Ligy mistrů, a pak možná hurá za mnou do Anglie.
Zmínil jste Standu Tecla. Vy jste tehdy z Jihlavy odcházeli jako velcí talenti zároveň, ovšem vaše kariéra nabrala podstatně rychlejší tempo. Čím to?
Je to hodně o štěstí. Záleží, na jakého trenéra narazíte a jak se vám daří. Mně se tehdy ten půlrok v Ostravě povedl. Pak mě pustili do Itálie a odtud jsem se dostal do Watfordu.
Anglicky už umíte perfektně?
To říct nemůžu, ale domluvím se. První rok mi hodně pomáhal Dan Pudil (český záložník, spoluhráč z Watfordu – pozn. red.). Teď už ho na překlad tolik nepotřebuju, všechno si vyřídím sám. I po téhle stránce je to obrovská škola života.
Když už je řeč o pomáhání, tak vy jste patronem Dětského domova Nová Ves u Chotěboře. Co všechno to obnáší?
Hned na začátku jsem řekl, že nebudu dávat hotovost, ale pořizovat to, co je potřeba. Takže se dětem platí třeba zájezdy na vodu, kupují se lyže. Prostě přispívám konkrétními věcmi. Stará se o to moje mamka. Já to vždycky jen odsouhlasím.
Proč jste se rozhodl pomáhat právě dětem z dětského domova?
Život je hodně o štěstí a těmhle dětem kvůli nějakým okolnostem začátek moc nevyšel. Sice jim nemůžu vynahradit rodinu, ale aspoň jim chci udělat radost.
