Čtyřiačtyřicet zápasových dresů, které patřily všem dosavadním držitelům Zlatého míče, pěkně pohromadě.
Kus fotbalové historie, jaký nikde jinde nenajdete.
Vše v režii jednoho maltského dobrodruha, který se živí jako učitel italštiny na střední škole.
Kenneth John Formosa se ten muž jmenuje. Začínal jako sběratel podpisů, postupně začal shromažďovat i dresy a dnes je jediným, kdo může říct: Mám originální hraný dres od každého, kdo se kdy stal nejlepším fotbalistou Evropy!
Tedy mimo jiné - Formosova sbírka celkem čítá skoro 600 kusů. Léta je skladoval doma v garáži, teď nejcennější část zapůjčil do slávistického muzea v Edenu, kde si ji za 150 korun může od pátku do poloviny prosince prohlédnout kdokoli.
Proč zrovna Praha má tu čest?
Díky Jiřímu Horovi, předsedovi Klubu přátel Josefa Masopusta, kterého s Formosou pojí přátelství.
Reprezentační dres jednoho ze dvou českých vítězů Zlatého míče Josefa Masopusta na výstavě ve slávistickém muzeu.
„Kdysi přes Facebook žádal, jestli bych mu pomohl sehnat podepsaný Masopustův dres. Vyhověl jsem, a když jsem pak trávil s rodinou dovolenou na Sicílii, blikla mi od něj zpráva: Jsi ode mě kousek, nechceš se stavit a podívat se na mou sbírku?“ vypráví Hora. „Dorazili jsme v srpnu 2017 a v září už jsme se na Maltu stěhovali. Díky, Kennethe!“
Zatímco Hora děkuje Formosovi za změnu životního kurzu, fotbalový svět mu vděčí za kolekci, jaká nemá obdoby.
„Mít tolik slavných dresů pod jednou střechou je zvláštní pocit. Něco extra,“ usmívá se maltský nadšenec, jehož sbírka se začala rodit na začátku osmdesátých let. „Už jako děti jsme hltali zápasy reprezentace a za soupeři běhali pro podpisy: jeden z prvních mám od vašeho Ivo Viktora. Ale až když jsem získal triko George Besta, napadlo mě, že bych mohl zkusit posbírat dresy od všech, kdo kdy získali Zlatý míč.“
Povedlo se. Kdo do Vršovic zavítá a vystoupá ze suterénu do prvního patra, užasne. Na podstavcích a ve vitrínách svítí dresy různých barev, střihů, látek. Společné mají to, že je pokrývá hvězdný prach.
Nejstarší kousky, včetně úboru sira Stanleyho Matthewse, prvního vítěze Zlatého míče, připomínají vlněné svetry a při pohledu na ně vás napadá, že musely pekelně škrábat. A když se spustil déšť, nasákly vodu tak silně, že fotbalisté jako by po hřišti tahali závaží.
Mezi kouzelně zažloutlými úbory Di Stéfana, Kopy nebo Masopusta vyniká černý dres ruského brankáře Lva Jašina s písmeny CCCP na hrudi a výrazným límcem: toho si Formosa považuje nejvíc.
„Dalo mi strašnou práci, než jsem ho od jednoho sběratele získal,“ vysvětluje. A opatrně nastiňuje, jak těžce se o cenné artefakty bojuje: „Je to hodně o kontaktech, přesvědčování slovy, ale samozřejmě hlavně o penězích. Pomáhá mi i to, že mám spoustu jiných dresů a můžu měnit. Zabolí, když jich musím obětovat třeba pět naráz, ale odměnou je, že mám sbírku kompletní.“
Slávistické muzeum na stadionu v Edenu uspořádalo výstavu dresů vítězů Zlatý míčů.
Díky tomu v Praze můžete vidět trika Eusébia, Charltona, Beckenbauera, Cruyffa, Platiniho, Zidana, Messiho, Ronalda, ale i dresy méně známých vítězů: Simonsena, Bělanova, Blochina nebo Stoičkova.
„O některých jsem vyjednával měsíce, o některých roky,“ líčí Formosa zapáleně. „Ale teď je mi krásně, když mám všechny včetně Modriče, posledního vítěze. Můžu si říct: Bingo! Mám všechno, co jsem chtěl.“
