Búzajní je hráčem defenzivního typu, může nastupovat nejen jako záložník s obrannými úkoly, ale obstojí i v roli typického zadáka, ať už na levém kraji obrany, či v roli předstopera. Ostatně, i do tuniské nominace na mistrovství světa se tento jedenačtyřicetinásobný reprezentant dostal coby obránce, zatímco na klubové soupisce Janova figuruje mezi hráči středu pole.
V jedenatřiceti už má dost zkušeností, nejen z tuniské ligové scény. Když mu bylo dvacet, začal se otrkávat ve Francii, kde na čtyři a půl roku zakotvil v druholigovém Lavalu. Patřil v tomto francouzském mužstvu k oporám, v soutěžním ročníku 1993/94 dokonce nevynechal ani jediný zápas a nastřílel sedm gólů.
Má solidní kopací techniku, zahrává standardní situace a především jeho levačka bývá neomylná při přímých kopech. Podobně jako v pondělí belgického gólmana De Vliegera už zaskočil řadu brankářů.
Na začátku roku v pětadevadesátém přišel na africký kontinent a zkoušel štěstí v několika domácích tuniských klubech. Vedl si však se střídavými úspěchy a nebyl ani stálým členem reprezentačního výběru. Loni v létě se proto vydal podruhé do Evropy, a opět se spokojil s druhou ligou, tentokrát v Itálii, v někdejším působišti bývalého českého reprezentanta Skuhravého.
Trenér Ammar Suajá ho do národního mužstva povolal především pro jeho nesporné zkušenosti, po brankáři Búmnidžílovi je v týmu druhým nejstarším hráčem. A ve svém druhém vystoupení na šampionátu trenérovu důvěru splatil vzpomínanou utěšenou střelou z přímého kopu. Pochopitelně svou nebezpečnou levačkou.
"Jsem rád, že jsme tím mým gólem zůstali ve hře o postup do osmifinále, ale mnohem větší radost budu mít, jestli se ze základní skupiny opravdu dostaneme dál," řekl Búzajní reportérům v japonské Óitě.
 Takhle vypadal gól Tuniska z pohledu diváků za brankou |
