Ne, čtyřiatřicetiletý obránce hráčem slavného klubu znovu není. "Přiletěl jsem do Milána na celkovou prohlídku s kolenem. Ukáže se, jestli jsem fit. A jestli ještě budu moct někdy hrát," poznamenal.
Během jara si přetrhl přední zkřížený vaz v levém kolenu. Než mu v červnu v AC Milán po šesti letech vypršela smlouva, oslavil ligový titul. A v létě se vrátil domů do Ostravy. Těžké zranění léčil, rehabilitoval a pomalu začal s tréninkem.
V úterý před sedmou ráno nastoupil na palubu pravidelné linky do Milána mezi běžné cestující a po příletu zamířil do tréninkového centra v Milanellu.
"Pozdravím kamarády, známé. Vědí o mně, že dorazím. A ve středu se podívám na zápas. Navíc tady hraje české mužstvo, takže se těším," říkal.
Na koho se z týmu Milána těšíte nejvíc?
Na všechny. Zažil jsem tady šest nádherných let.
Ale už nejste jeho součástí. Došlo vám teprve teď, v jak slavném klubu jste působil?
Je pravda, že jsem si to uvědomil, až když jsem skončil. Poprvé to bylo, když jsem v televizi komentoval jejich nedávný zápas v Lize mistrů na Barceloně. Došlo mi, kde jsem byl, co jsem vyhrál. To jsou vzpomínky, nádhera.
V tak slavných klubech moc českých hráčů nepůsobilo. Poborský v Manchesteru United, Nedvěd v Juventusu, Rosický v Arsenalu, Šmicer, Baroš a Berger v Liverpoolu, Čech v Chelsea...
Taky jsem za to moc rád. Milán je jeden z největších klubů světa. Když dneska v televizi vidím jeho zápas, tak si to užívám a říkám si, že to pro mě byla čest.
Až přijdete na San Siro a sednete si na tribunu, co se vám vybaví?
Nevím, to přijde až v tu chvíli. S klubem jsem pořád ve spojení, jako bývalého hráče mě berou. To člověka potěší, asi jsem tu zanechal dobrý dojem.
Je známé, že Milán si bývalých hráčů váží.
To je cítit. Třeba loni přiletěli Cafú a Serginho, přišli se jen tak podívat na zápas. Všichni se sem rádi vracejí.
Teď mužstvo poznají i čeští fanoušci. Jaké má podle vás Plzeň šance?
Myslím si, že mezi oběma mužstvy je velký rozdíl. Na druhou stranu dneska je fotbal vyrovnaný, Plzeň má mladé rychlé hráče, může překvapit. Ale pro mě je Milán favorit.
Kterému však start do nového ročníku moc nevyšel.
Tím spíš to budou chtít napravit. A ukázat, že i letos má klub velké cíle.
Ptali se vás na Plzeň?
Po losu jsme si pár zpráv vyměnili. Vedení ani kluci o Plzni nic moc nevěděli.
Co jste jim prozradil?
Spíš to byly jen takové ty běžné informace, velké výzvědy se nekonaly, na to mají lidi.
Získala si Plzeň respekt tím, jak do Ligu mistrů prošla?
Výhry nad Trondheimem i Kodaní dojem zanechat musely, protože tyhle kluby mají s Ligou mistrů už hodně zkušeností. Milán si dá pozor, protože ví, že každý zápas je ošidný.
Ošidné může být i zranění kolena. Jak jste na tom?
Zatím dobrý, jsem spokojen, rehabilitace jde dobře. Absolvoval jsem i pár tréninků s klukama z Baníku, ale pravidelnou velkou zátěž jsem neměl. Když mi lékaři řeknou, že je všechno v pořádku, tak se rozhodnu, jestli v kariéře budu pokračovat.
Kdybyste se rozhodl pokračovat, kdy nastoupíte k prvnímu zápasu?
Kdyby šlo tak, jak má, a rozhodl jsem se hrát v Baníku, tak bych byl k dispozici po reprezentační přestávce.
Máte chuť hrát dál, nebo už si užívat život bez fotbalu?
Tak půl na půl. Poslední sezonu jsme moc nehrál, pak jsem se zranil. Půl roku marodím a dělám všechno pro to, abych byl fit. Pořád mám chuť hrát. Kdybych neměl, tak už jsem skončil, ale to já ještě nechci. I když samozřejmě situace v Ostravě růžová není. Spíš je hodně kritická.
Je možnost, že byste nastoupil za jiný klub?
Ne, buď Baník, nebo nic. Jiná varianta nepřichází v úvahu.
Jedenáct let jste působil v Itálii. V Neapoli, Udine a AC Milán. Tušíte, jak velký rozdíl by vás čekal při návratu do české ligy?
Takhle se na to nedívám. Ideální by bylo, kdyby Baník hrát o titul a stadiony byly plné. Jenže tým hraje o bytí a nebytí v lize. Ale já to beru tak, že mě vychoval, dal mi šanci a já mu teď pomůžu. Nezapomínám.
Když jste sledoval letošní zápasy, hodně vám krvácelo srdce?
Bohužel jo. Nejsem jediný, kdo je zklamaný. Vždyť Ostrava po Spartě a Slavii vždycky byla u nás třetí největší klub. Když člověk vidí hru a výsledky, tak to mrzí.
Proč to tak je?
Spoustu let jsem byl venku, doma jsem jen chvíli, tak se mi na to těžko odpovídá. Ale pokud to došlo až takhle daleko, tak je jasné, že něco nefunguje. Snad se co nejdřív najde někdo, kdo Baník zvedne.
A na život v Česku jste si zvykl?
Můžu vám říct, že si užívám normálních všedních starostí. Prostě banálních věcí. Užívám si rodinu. Když hrajete v Itálii a k tomu za národní mužstvo, tak moc času nemáte. Teď chodíme do kina, na procházky, jezdíme na kole, bruslíme. Prostě normální věci, ale pro fotbalisty jsou někdy nereálné. Takže si toho vážím.
Neuvažoval jste o tom, že v Itálii zůstanete i po kariéře jako Pavel Nedvěd?
Nikdy. Žít venku, to není pro mě.
A návrat do reprezentace?
Nejsem z těch, kteří by se vraceli. Nebo uvažovali o návratu. Co, jsem řekl, tak za tím jsem si vždycky stál. Rozloučil jsem se a skončilo to. Doba je jiná, přišla nová generace.
