"My s ním všechny zápasy prožíváme. Fandíme mu u televize. V pondělí to ale bylo infarktové. Sousedi se možná divili, co se u nás večer děje, ale snad to přežili," říká Gabriela Šulcová.
Ještě teď se jí na tváři objeví slzy a dojetí. Její nejstarší vnuk bavil fotbalový národ svým uměním, odvahou a nezdolnou snahou dostat horkokrevné Španěly na kolena. Zejména gólová přihrávka, kterou vymazal hned čtyři hráče soupeře a poté ještě milimetrově přihrál kolegovi, se musela líbit všem fotbalovým fanouškům.
"Jsme na něj pyšní. Navíc je to skromný kluk, který fotbalu odmala podřizuje všechno," říká děda levonohého záložníka Miroslav Šulc, který jednu skříň postupně plní výstřižky o jeho výkonech. Poslední noviny leží ještě na stole.
"Vidíte, ve finále dostal jako jediný nejvyšší známku ze všech. On si ty balony nechrtí, nejde mu jen o svůj úspěch, přihraje, je týmový hráč. A to se cení," říká Šulc.
Jméno jejich vnuka skloňoval jak trenér Jaroslav Hřebík, tak fotbaloví odborníci. Nadějný levý záložník a kmenový hráč Sparty, za kterou prozatím nastoupil k pěti ligovým utkáním, je podle trenéra reprezentačního týmu do devatenácti let už nyní schopen stát se oporou ligového týmu.
"To víte, že je hrozně moc příjemné, když slyšíte, jak chválí našeho Ládíka," říká jeho děda.
Zklamání, které prožívali mladíci na trávníku v Rumunsku, se v pondělí večer přeneslo i do pátého patra panelákového bytu. Ráno se však už Šulcovi radovali ze stříbra.
"Je to zlaté stříbro. Od vítězství byli dvakrát jen několik málo minut. Bohužel to nevyšlo, škoda že si Češi pamatují, jen když někdo získá zlato," říká Šulc.
Před turnajem ho přibrzdilo zranění
Jejich vnuk ale zanechal silný fotbalový dojem a jasně ukázal, že se s ním musí počítat. Přitom se ale v červenci devatenáctiletý blonďák mezi devatenáctiletá lvíčata vůbec nemusel dostat.
Při vánočním turnaji mu protihráč poranil pravou nohu a vyřadil Krejčího na čtyři měsíce ze hry. Přitom právě na něm chtěl Jaroslav Hřebík postavit tým. "Naštěstí se stihl dát do pořádku. Jeho silná noha je navíc levačka a ten Liberečák mu pochroumal pravačku," říká Šulc.
Jeho manželka zmiňuje také jeho nefotbalové aktivity. V plném tréninku a sportovním nasazení zvládl odmaturovat na pedagogickém lyceu. A navíc jako jeden z nejlepších. Kdy k nim jejich stříbrný vnuk zavítá, není zatím jisté.
"Co mu připravím, až přijede do Chocně? Udělám bramborové špalíčky. Pěkně s libovým masem. Zelí on tak moc nemusí, ale ty špalíčky miluje," říká Šulcová.
Jaký bude fotbalový osud talentovaného devatenáctiletého fotbalisty, který okusil už i atmosféru nejvyšší ligové soutěže v Česku, zatím není jasné, a to vzhledem i k úspěchu, který na turnaji v Rumunsku vybojoval. Dá se předpokládat, že zaujal řadu zahraničních agentů, kteří by jej určitě rádi viděli v dresu nejlepších fotbalových klubů.
"Už ho dvakrát zkoušeli v cizině. Z toho jednou v Eindhovenu, ale nedohodli se," říká Šulc, který fotbalem žije stejně jako jeho dva synové, snacha a zeť, otec nadějného fotbalisty, který na zápase svého syna nemohl chybět. Kdo ví, na jakém velkoklubovém stadionu bude jednou svému synovi držet palce.
