Dost možná to bylo všechno dohromady, protože národní tým v posledních dvou letech přináší leccos, jen ne radost. I do roku 2018 vstoupil klopýtavě. „Totálně jsme ten začátek prospali. Ani jsem nechtěl věřit, že je to možné,“ nechápal trenér Karel Jarolím. „Vůbec si nedovedu vysvětlit, proč jsme do zápasu vstoupili tak špatně.“
Nebýt smršti ve druhém poločase, při které mohlo padnout osm devět gólů, zřejmě by po utkání o třetí místo na turnaji China Cup zazněla kardinální otázka: Měl by trenér Jarolím pokračovat?
Výlet do dalekého města Nan-ningu dlouho působil jako jedna velká výstraha: Hoši, takhle ne!
Ani výhra 4:1 nemůže zakrýt rozpačitý a upracovaný dojem, který se s českým týmem táhne. V kvalifikaci o mistrovství světa nedokázal urvat povinné druhé místo a slibované zlepšení se stále nekoná.
Trápení v první půli proti Číně muselo zaskočit snad i domácí fanoušky, kteří sice oslavovali gól vlastního týmu, ale těšili se i na to, co předvede soupeř, kterého někteří z nich až bláznivě uznávají.
V neděli dorazili čínští příznivci za českými hosty na hotel a šokovali tím, jak velký mají o tuzemský fotbal zájem. Vyprávěli, jak na dálku fandí Slovácku či Jihlavě, pochválili Jarolíma za nominaci nováčka Trávníka a do budoucna mu doporučili plzeňského záložníka Čermáka.
„V Pekingu je nás takových asi stovka,“ líčili. „Potkáváme se při velkých zápasech a Čechům fandíme. Vždycky jsme na ně hrdí.“
V pondělí se v polovině zápasu museli divit. Česku nevycházelo nic. Symbolický budiž výkon Vladimíra Daridy, který před týdnem převzal korunu pro Fotbalistu roku 2017. Třináct naběhaných kilometrů, solidní centry, maximální snaha, ale taky kostrbaté přihrávky, žlutá karta ve 3. minutě a před koncem pokažená penalta.
Střední záložník, který má být jednoznačně srdcem týmu, se nesmírně snaží, leč není vůdcem v pravém smyslu. A tak se to má s celou reprezentací: plno pracantů, kvalita kulhá. „V uvozovkách jsme všichni hodní, uzavření do sebe. Chybí někdo, kdo za to vezme a tým strhne,“ popsal obránce Pavel Kadeřábek.
Při prvním utkání s Uruguayí (0:2) nepomohlo nic, s Čínou odvrátila ostudu až poločasová střídání. Ne náhodou byl hvězdou duelu urputný útočník Krmenčík, který mezi „hodné“ typy rozhodně nepatří.
Podívejte se na ohlasy po prohře s Uruguayí:
Trenér Jarolím stále hledá styl, který by na mužstvo narouboval. S pěti obránci? Se čtyřmi? S jedním hrotem? Se dvěma? Těžko lze pochopit, proč neustále sází na stopera Suchého, když jediný zápas neodehraje bez kiksu.
Přitom od léta 2016 bylo dost prostoru, jak mužstvo naladit. Nejsou v něm slavná jména jako v minulosti a výběr hráčů je omezený, ale pořád na český fotbal nepadla bída. Ani teď Jarolíma čas netlačí. I když... Záleží na úhlu pohledu.
China CupOhlasy a dozvuky |
„Já bych s týmem pracoval jak divej. Ale není kdy,“ povzdechl si v pondělí s hořkým úsměvem. „Teď se mi hráči znovu rozutečou a uvidím je znovu až začátkem června.“
To bude mít národní tým na programu dva přáteláky s Austrálií a Nigérií, ostrý zápas až 6. září proti Ukrajině, čímž se zahájí nový projekt s názvem Liga národů. A tam už musí český scénář fungovat, jinak budou změny nevyhnutelné. Jarolím je v podmínce, která spočívá v tom, že musí vyhrát skupinu v Lize národů a následně projít na Euro 2020.
Co potřebuje s týmem vylepšit, to prozradil sám: „Haprovalo nám to v organizaci hry, musíme být kompaktnější a víc vyvážení směrem dopředu i do obrany.“
Ano, v tom všem byly během čínského turnaje znát velké rezervy. Češi je musí odstranit, jinak se jim povinné cíle rychle vzdálí.
Podívejte se na ohlasy po vítězství nad Čínou:
