Sivok patřil mezi sedm krajánků, kteří na Strahov v parném odpoledni dorazili, zbývající tři mají ještě klubové povinnosti. Jemu sice sezona skončila teprve o víkendu, přesto neuvažoval o tom, že by se z tréninku, který proběhl ještě před oficiálním srazem, omluvil.
„Měl jsem čtyři dny volno, takže jsem si trochu odpočinul. A každý trénink navíc je dobrý,“ říkal, když hodinu a půl dlouhé cvičení skončilo.
Takže jste se spíš těšil?
No, ještě bych si dal tak den nebo dva... Ale ne, byl jsem si už v úterý v Budějovicích zaběhat, jel jsem i na kolo, snažil jsem se do toho dostat. Přesto bylo znát, že to není ono, čtyři dny nicnedělání se vždycky projeví.
V Besiktasi vám končí smlouva, už jste si stihl z Turecka odstěhovat věci?
Bylo to trochu složitější. Poslal jsem si kamion z Česka, který bohužel nepustili přes hranice. Když celníci viděli prázdný náklaďák, asi si mysleli, že se v něm budou pašovat lidi... Tak jsem musel objednat turecký kamion, který by měl dorazit snad příští sobotu. Zatím mám s sebou jen jeden kufr.
Jak to tedy s vámi vypadá? Už tušíte, kde budete hrát v příští sezoně?
Nějaké nabídky samozřejmě mám, ale teď se chci soustředit hlavně na reprezentaci. Určitě se i během srazu bude něco řešit, ale myslím, že se rozhodne až po zápase s Islandem.
Mluví se o Spartě. Už jste s ní jednal?
Jednání proběhla a asi ještě probíhat budou. Ještě jsem nebyl v Česku, takže doteď to řešil můj manažer Jirka Müller. Sedneme si na to, ale těch možností je víc. Uvidíme.
Jak daleko zatím jednání se Spartou je?
Vy mě někam tlačíte (úsměv). Ne, vážně, není blíž než ty ostatní nabídky. Jirka Müller teprve všechno dává do kupy. A musím na to přizvat i manželku, které se zatím do Česka moc nechce. Radši by zůstala ještě v Istanbulu. Malý jde do školy až příští rok, takže bych ještě venku mohl zůstat. Ale jak jsem řekl: k žádné možnosti se zatím nepřikláním, ani ke Spartě, ani k zahraničí. Pořádně to probereme a uvidíme, jaká cesta vyjde nakonec jako nejlepší.
Prozradíte aspoň, z jakých zemí je o vás zájem?
To bych nechtěl říkat, ale zatím toho je docela dost. Uvidíme, jak budou vypadat finální jednání. Prvotních kontaktů může být hodně, ale konkrétní jednání jsou o něčem jiném. Zažil jsem to i teď v zimě nebo před třemi lety. Často je to dlouhé a cesta k dohodě je těžká, snad to teď všechno zvládneme. Chci hlavně někam, kde budu spokojený a budu hrát, protože se chci dostat na mistrovství Evropy. To je můj velký cíl.
V druhé části sezony jste měl zdravotní problémy, vypadalo to, že za Besiktas už možná ani nenastoupíte. Berete jako satisfakci, že teď jste zdravý a na srazu národního týmu?
Satisfakce je pro mě hlavně to, jak se se mnou rozloučili fanoušci Besiktase i celý klub. Byl jsem z toho překvapený a mám jen pozitivní dojmy. Kdyby mi to někdo řekl v únoru, asi bych mu nevěřil. Bylo to krásné a musím poděkovat trenérovi Biličovi, který si postavil hlavu a řekl, že prostě budu hrát.
Jak rozlučka vypadala?
Trenér taky odchází, takže mi říkal, že když jsme to spolu začali, tak to spolu také skončíme. Byli jsme domluvení, že v případě dobrého výsledku mě v závěru vystřídá, vedli jsme 2:0, takže mě opravdu v 88. minutě stáhl. Fanoušci se se mnou rozloučili, stejně jako spoluhráči. Měl jsem i velkou tiskovku, dostal jsem památeční brož, dres... Dokonce za mnou pak fanoušci přijeli i na letiště. O Turecku se říká, že vás vždycky slavně vítají, ale pak odcházíte ve zlém, to se v mém případě nestalo. Toho si člověk váží.
