„Já ho neviděl,“ vysvětloval, proč přihrál protihráči. Nedbalý pas středem hřiště nedošel až na kolegu Brabce, český kapitán si v šoku povyskočil, zabrzdil a mazal zpátky. „Neměl jsem čas ani na to, abych si vynadal,“ řekl.
Mohl se jen modlit.
Dva Norové sprintovali sami na brankáře Vaclíka. Vlastně nesprintovali, oni zlehka běželi, cupitali. Nikde nikdo, jen oni a český gólman, který ve strnulé pozici čekal, co se bude dít. Útočník Tarik Elyounoussi držel míč, který mu Sivok daroval, a Alexander Soderlund po levé ruce očekával, že dostane přihrávku a uklidí míč do prázdné branky. Jinak to ani vyřešit nešlo.
I když...
Marocký rodák chrtil, nepřihrál, trefil Vaclíka a Norové nechali české naděje žít.
Být to po hodině utkání 2:1, chaoticky hrající česká reprezentace by se v kvalifikaci zřejmě utopila.
Takhle má ještě Sivok šanci na nápravu, ale bude to fuška.
Trenér Karel Jarolím se toho okamžiku vyděsil ještě po zápase: „Jsou to šoky. Člověk tomu v danou chvíli ani nechce věřit. Školácké chyby by se na úrovni reprezentace stávat neměly.“
Ale stávají se. Vzpomínáte, jak obránce Petr Gabriel namazal na Euru 2000 Henrymu z Francie? Česko i kvůli tomu vypadlo. Brankář Petr Čech se osudovým zaváháním proti Turecku podepsal pod kolaps na Euru 2008. Vypadl mu z dlaní snadný centr a Čech po zápase vztekle zahodil rukavice. Předloni zase záložník Lukáš Vácha hloupou zpětnou přihrávkou daroval kvalifikační vítězství Islanďanům.
„Sivi ví, že to byla chyba, ale viděli jste brankáře Llorise? Stává se to i největším hvězdám. Nač ho srážet?“ pověděl brankář Tomáš Vaclík.
Abyste pochopili, Hugo Lloris je gólman, hvězda Tottenhamu, kapitán Francie. Jenže v pátek večer se dopustil takové hlouposti, že ho v tu chvíli celá země proklela. V nastavení kvalifikačního duelu se Švédskem vyběhl z branky a chtěl dlouhou přihrávkou po zemi rozjet poslední akci. Skóre bylo 1:1. Míč však našel domácího Švéda Toivonena, který obloučkem z půlky trefil prázdnou branku.
Jak vidno, skutečně se ve fotbale stávají horší věci. Na Sivokovu minelu se ještě může zapomenout, ale neměli bychom být příliš velkými snílky. Už předtím český kapitán zavinil penaltu. Zavařil mu parťák Brabec, který neodhadl situaci a v panice pustil Nory do šance. Osamocený Sivok se nechal rozkývat od sobečka Elyounoussiho, položil za sebe nohu a soupeř o ni chytře zavadil.
„Sivi to jako poslední hráč hasil instinktivně,“ popisoval Vaclík.
To jistě ano, ale pokud opakovaně chybuje nejzkušenější hráč, kdo potom podrží reprezentaci, až zase půjde do tuhého?
Rodák z Kamenice nad Lipou na Pelhřimovsku nasbíral už 64 startů, nejvíc ze všech. Je to patriot, srdcař a sympaťák. Když skončila nepovedená mise na stadionu Ullevaal, sundal si z ruky modrou kapitánskou pásku a jako první se odšoural k hloučku českých fanoušků, aby jim poděkoval za podporu.
„Dostali jsme se do hodně složité situace, ale bylo by špatné, kdybychom nevěřili, že ji můžeme zvládnout,“ vyprávěl Sivok po utkání.
On sám vybruslil z daleko horších časů. Vyhrabal se z několika těžkých úrazů a ještě minulý víkend bojoval o přežití v turecké lize. Ambiciózní Bursaspor prožil jaro hrůzy, kráčel od porážky k porážce, vzteklí fanoušci dokonce napadli klubový autobus. Hráči raději několik týdnů trénovali pod dozorem tanků a těžkooděnců.
Sivok je naučený bojovat. Ani teď se nevzdá, o to nemusíte mít strach. Je posledním pamětníkem krásných časů, kdy se českých dresů obávala celá Evropa. Premiéru měl už v září 2005 v rumunské Konstantě. Teď mu – v téměř čtyřiatřiceti letech – v tmavých vlasech probleskují první šediny, dost možná hraje svou poslední kvalifikaci. Akiksem by ji určitě orámovat nechtěl.
