Psal se srpen 2021, když Tálibán bleskurychle převzal kontrolu nad zemí. Nelenila a okamžitě se i se spoluhráčkami z reprezentace rozhodla, že opustí svou vlast a své blízké.
„Přitom léta byl právě fotbalový tým místem, které reprezentovalo větší příležitosti a větší svobodu pro naše ženy. Teď bylo vše jinak,“ vzpomínala pro BBC.
Nyní všechny fotbalistky myslely jen na veřejné popravy a potlačení svobody - typické rysy předchozí tálibánské vlády z let 1996-2001. I Fati si myslela, že podobný teror se už nemůže vrátit. Že lidé zmoudřeli. Mýlila se, najednou se jí zmocnila beznaděj a hrůza.
Musela pryč.
Dva týdny skoro nezamhouřila oko. Neustále měla mobil při ruce a snažila se oslovit různé lidi, kteří by jí snad mohli pomoct. Psala esemesky, volala, snažila se najít řešení přes sociální sítě. Až konečně našla cestu ven, do bezpečí.
Toto je příběh jejího útěku.
Nikdy nepodceňujte sílu žen s chytrými telefony.
