Na fotbalový svaz se nesmělo, hlídalo ho ochranka...
Hlouček novinářů postával na chodníku před skleněnými lítačkami, nahoře na schodech stáli bodyguardi a nezvané posílali zpátky.
Zatímco členové výkonného výboru svá auta zaparkovali jako obvykle před sídlem svazu, Radův služební hyundai stojí v areálu stadionu Přátelství poblíž oblouku tamní tartanové dráhy.
Když se novináři bránou chtěli dostat k autu, opět byli vykázáni.
Před jednou hodinou vyšel ze sídla svazu Karel Poborský, technický vedoucí národního mužstva. "Šel jsem tam s tím, že skončím. Když jsem jim to řekl, byli v šoku," poznamenal Poborský.
V jeho funkci mu nejvíc vadily malé pravomoci.
"Nejdřív jsem to bral jako krok v mé kariéře. Ale už jsem se na svazu natolik rozkoukal, abych jako člověk s největším počtem startů za národní tým a fotbalista známý po celém světě zůstával dál na úrovni s takovými pravomocemi. Můj hlas byl jen poradní."
Za pár chvil byl na světě i Radův konec.
