Dušan Uhrin starší se dnes stane novým trenérem národního týmu. Provizorním. "To slovo se mi nelíbí, ale přesně vystihuje situaci," říká šestašedesátiletý kouč.
Uráží vás slovo provizorní?
No, docela ve mně hrklo, když jste ho řekl. Jako by byl Jan Fischer provizorním premiérem. Nemůže se tak přece cítit, vždyť má zodpovědnost za celou republiku. A já, pokud mě výkonný výbor opravdu jmenuje, budu mít zodpovědnost za národní tým. Už jsem ho čtyři a půl roku vedl, hráli jsme finále Eura v Anglii, něco jsme dokázali, měli jsme respekt po celém světě, byli jsme třetí ve světovém žebříčku. Dnes je Česko dvanácté a respekt viditelně ztrácí.
Můžete mu respekt vrátit vy? Zatím by vás čekal jen přípravný zápas s Maltou, který se navíc hraje až po sezoně 5. června.
Nejde o mě, ale o hráče. Záleží, jak zareagují. Jestli si uvědomí, jak je současná situace složitá. Jejich postoj ukáže, jak si nároďáku váží a jestli je cesta k nápravě nadějná. Pokud u toho budu opravdu já, chtěl bych mít proti Maltě nejsilnější možný výběr.
Ale expertní skupina, která vás do role trenéra navrhla, zároveň nedoporučila, aby se do týmu vrátilo šest vyřazených fotbalistů. Postavíte se proti tomu?
Já budu rozhodnutí výkonného výboru respektovat, jen můžu doufat, že od něj dostanu volnou ruku. Cítím to tak, že bych si měl vybírat hráče, které chci já. Ale vím, že tahle otázka je složitá. Před měsícem hráče vyřadili, teď bych je pozval zpátky. I proto je zápas s Maltou důležitější víc, než si teď kdekdo připouští. Je to velký start, mužstvo se musí formovat, vyhrabat se z psychické deky. Tlačí nás čas.
Takže byste Baroše, Fenina, Svěrkoše a spol. pozval, kdybyste mohl?
Hlavně bych s nimi chtěl mluvit a slyšet jejich verzi. Tohle už ale mělo proběhnout dávno, hned druhý den po tom incidentu. Zvednout telefon, zavolat, zeptat se.
Copak vy byste hráče neodsoudil za to, že jdou po porážce flámovat?
Odsoudil, to se prostě nedělá. Ale tady se zanedbal už první průšvih v hotelu Praha, kdy se situace před těmi dvěma roky neřešila dostatečně razantně. Místo toho šlo všechno do ztracena.
A teď je národní tým v těžké krizi. Co mu hlavně chybí?
Dravost, aspoň z pohledu zvenčí. Když jsem byl u týmu já, cítil jsem z hráčů národní hrdost. Možná to zní pateticky, ale oni měli touhu společně reprezentovat, na hřišti by se přetrhli. A to teď necítím.
Můžete to změnit?
Změnit to můžou hlavně hráči. Potřebují znovu získat důvěru okolí, která teď chybí, pak porostou výkony i sebevědomí, což mužstvo posune nahoru.
Je vidět, že o budoucnosti přemýšlíte. I prvního asistenta už jste si vybral, jabloneckého trenéra Komňackého. Jaké budou další kroky?
Chtělo by to mužstvo trochu promíchat, dát šanci hráčům z české ligy, aby viděli, že mají otevřenou cestu. I v německé lize hraje několik hráčů, kteří si šanci zaslouží.
Napadlo vás i jméno Koller? Dvoumetrový kanonýr naznačil, že by uvažoval o návratu.
Napadlo. Honza sice nemá dlouhou perspektivu, protože mu bylo už šestatřicet, ale je to persona, pan střelec. My nemůžeme tvořit nové mužstvo, my musíme hledat to nejsilnější. A Koller do nejsilnějšího patří. I po charakterové stránce.
To máte velké plány. Ale jste připravený na situaci, že odkoučujete jeden zápas a po svazových volbách přijde někdo další?
Zatím nejsem trenér ani na ten jeden zápas proti Maltě, uvidíme. Víte, spousta lidí tvrdí, že jsem se v posledním roce uklidil stranou a navenek se neprojevuju. Souhlasím, protože po angažmá v Tbilisi jsem si potřeboval odpočinout, hodně nabídek jsem odmítl. Ale teď jsem zase připravený.
