Hned po zápase jste zamířil k vašemu otci a dlouze jste u něj stál. Co vám říkal?
V první řadě mě objal, bylo vidět, že je dojatý, že je to něco speciálního. Na tohle člověk čeká, nebo si to spíš odmalička přeje. Ne každému se povedlo v kariéře nastoupit za národní tým, já k tomu dal jako bonus gól. Jsem opravdu šťastný a myslím, že i moje rodina a celé okolí.
Ještě nedávno jste hrál za Vlašim, teď Slavia a národní tým. Vaše kariéra jde poměrně strmě nahoru.
Poslouchá se to krásně, je to velký skok, ale člověk si musí uvědomovat realitu, že pokud nebude tvrdě pracovat a nepojede na sto procent, sláva může jít rychle dolů. Teď sice prožívám krásné chvíle, ale to se může rychle změnit. Rád je však budu prožívat dál, udělám pro to maximum.
Nemrzelo vás, že kulisa při vaší premiéře nebyla moc bouřlivá? Povedlo se vám dát gól hned v prvním zápase jako Michaelu Krmenčíkovi proti Norsku, ale tomu v Edenu aplaudovalo o 15 tisíc diváků víc...
Kvalifikace je něco jiného, tohle byl v uvozovkách jen přátelský zápas, ale pro mě neuvěřitelně cenný. Neuvěřitelně emoční zážitek. I kdyby na stadionu nebyl nikdo, tak bych si to užil, protože gól za reprezentaci, to je nádhera. Nevím, kolik jich člověk za život dá. Pro mě je úspěch, že jsem se sem vůbec dostal. Bylo mi jedno, kolik je lidí na tribunách, já se snažil si to užít sám se sebou - a to se povedlo. Ve druhé půli jsme diváky trochu strhli, i když bychom si přáli větší počet, jsme rádi za každého fanouška, který dorazil.
Jak vlastně otec, taky trenér, hodnotil váš výkon?
Nehodnotil mě, byl rád, ale k výkonu si něco řekneme až ve středu.
A jak jste se cítil vy?
Mám z toho skvělý pocit celkově, z celého týmu. Ale sám svůj výkon nerad hodnotím, jsem radši, když to udělá někdo jiný.
Tak to zkusím já: chtěl jste hodně hrát, působil jste dost sebevědomě, moc jste nekazil, dal jste krásný gól. Výborná premiéra.
Jsem typ hráče, který má rád balon, mám to na tom postavené. Rád určuju tempo hry, snažil jsem se vyrovnat Bořkovi Dočkalovi, který je v tomhle na české poměry nadprůměrný, abych s ním táhl kombinaci.
V sestavě se postupně objevilo pět hráčů vaší Slavie. Uvědomovali jste si to na hřišti?
Jako slávistu bereme i Máru Suchého, dělali jsme si srandu, že brzo postavíme ze slávistů reprezentační jedenáctku. Je to krásný úspěch. Asi je vidět, že Slavia nejde špatnou cestou. A trenér Jarolím to dokáže ocenit.
Dřív jste hrál za reprezentaci do 21 let. Jak velký skok to byl do áčka?
Kvalita hráčů je někde jinde, i tempo je větší, člověk musí být obezřetnější. Trenér mě do reprezentace bral z nějakých důvodů, tak jsem se mu snažil dokázat, že tady můžu být. Snad se to povedlo.
