V pondělí přiletěl na sraz národního mužstva z Londýna. "Moc jsem se těšil a jsem rád, že jsem zpátky," řekl záložník Arsenalu.
Loni v červnu na mistrovství Evropy v Polsku v utkání s Řeckem si poranil achilovku, musel na operaci a léčba mu zabrala téměř půl roku. Za klub hrál poprvé až v prosinci. A teď ve středu jako kapitán povede národní mužstvo v přípravném utkání v Turecku.
Uvažoval jste o tom, že byste Turecko vynechal?
Bavili jsme se o tom s trenérem Wengerem a ten neměl nic proti tomu, abych reprezentoval. Tím to bylo vyřešené.
Opravdu trenér Arsenalu bez výhrad souhlasil?
Když jsem se vrátil z Eura zraněný, tak samozřejmě nadšený nebyl. Je to logické a já to chápu. Řešili jsme, že bych pak třeba nejezdil na přípravné zápasy a hrál jen kvalifikaci. Ale nakonec jsme se domluvili, že na Turecko dorazím. Natrénováno mám dost, ale chybí mi herní praxe, potřebuju hrát.
Ale pokud byste se národního mužstva vzdal, třeba si prodloužíte kariéru. Před vámi to udělal například Nedvěd či Ujfaluši. Nenapadlo vás je následovat?
Uvědomuju si, že s tou kariérou je to asi pravda, člověku se to honí hlavou. Ale já reprezentoval vždycky rád. Jakmile můžu přiletět, tak jsem tady. Proč nehrát, když ještě můžu.
Jak dlouho vám rozhodnutí dál reprezentovat trvalo?
Loni po Euru jsem byl strašně zklamaný, že jsem zase musel na operaci. Ale jakmile z toho kolotoče vypadnu, tak mi fotbal začne strašně chybět.
Radil jste se s někým?
Ne, bylo to čistě na mně.
Vybavíte si moment v zápase s Řeckem, kdy ke zranění achilovky došlo?
Už před Eurem jsem měl problém s lýtkem, to byl odkaz na tu achilovku. A na šampionátu jsem si to dodělal.
Ale nevypadalo to na vážné zranění. Dokonce jste zůstal s týmem a připravoval se na čtvrtfinále proti Portugalsku.
Protože na vyšetření v Polsku mi řekli, že tam žádný problém není. Měl jsem v první chvíli radost, ale jakmile jsem to zkoušel rozhýbat, bylo to špatné. Lékaři mi dali léky, oblbli mě tak, že jsem viděl míč pětkrát, ale stejně jsem bolest cítil. Říkal jsem si - tady je něco špatně. A když jsem se vrátil do Londýna, tak se ukázalo, že mám achilovku prasklou.
Neříkal jste si, jestli to všechno máte zapotřebí? Po těch všech zraněních...
To víte, že mě to štvalo. Hlavně ta operace. Ale fotbal mám tak rád, že jsem se kousnul a dělal všechno pro to, abych zase mohl hrát. Pravda, myšlenky máte kdovíjaké, ale motivaci jsme našel jednoduše.
Měl jste pořád stejnou chuť i poté, když se léčba vlekla?
Nebyl žádný zádrhel, všechno šlo podle očekávání. Věděl jsem, co mě čeká. Těch zkušeností se zraněními mám dost...
Do zápasů jste se vrátil až v prosinci. Jaký to byl návrat?
Myslím si, že se všechno povedlo. Fotbalově to snad bylo slušný. Pak jsem měl sice drobný problém s lýtkem, když mě při tréninku spoluhráč trefil bodlem, ale jinak všechno v pohodě. Nic mě netrápí, potřebuju jen hrát. I proto jsem teď tady.
