Nejdřív k němu zašel David Lafata a posléze i Tomáš Sivok. Jeho bývalí žáci ze základní školy s ním chvíli postáli a popovídali si.
"Telefon na mě máte?" ptal se Sivok. A rovnou mu radši své současné číslo nadiktoval.
Marušku setkání zjevně potěšilo. Na oba svěřence pak s radostí vzpomínal: "Oba jsem učil i trénoval. Chodili do naší školy, ale ne do stejné třídy. Lafík je starší." Lafík je samozřejmě familiérní oslovení pro Lafatu.
"S Tomášem Sivokem, velkým sparťanem, jsme se dost hecovali," říká Maruška, zapřisáhlý slávista.
"Chudák, musel při češtině u tabule rozebírat větu Pomalí a hloupí sparťané prohráli se skvělými slávistickými borci. Třásla se mu ruka, že to ani napsat nemohl."
Tomáš Sivok
Maruška stále učí na Základní škole Grünwaldova, kde jsou ve sportovních třídách fotbalisté, hokejisté i krasobruslaři.
"David i Tomáš chodili do fotbalové sportovní třídy a oba se dobře učili," chválí.
Lafata dokonce měl samé jedničky. "Kdo to nemá srovnané v hlavě, nikam to nedotáhne," říká Maruška.
Zkušeností má požehnaně. V českobudějovickém klubu pracuje přes třicet let. Učil a trénoval také Karla Poborského, Martina Latku nebo Jiřího Kladrubského. "Měli jsme tu spoustu talentů, kteří od přípravky vypadali na reprezentaci, jenže pak spoléhali spíš na vrozenou šikovnost a pracovitost jim utekla."
To Sivok bydlel v Kamenici nad Lipou. V pondělí ráno ho čekalo osmdesát kilometrů do Budějovic. V pátek se vrátil domů a o víkendu ho otec vozil na zápasy. Od páté třídy. "Namakal se a najezdil hodně. Hrál pravidelně a udělal pro to všechno," chválí ho Maruška.
Lafata je z osmnáct kilometrů vzdáleného Olešníku.
"Dodnes na něj ve škole vzpomínají. Byl to bezvadný žák. Naprosto bez problémů," velebí Maruška i současného jabloneckého střelce.
Jeho dnešní svěřenci nesli před utkáním s Lichtenštejnskem na hřiště vlajky a další podávali míče. Marušku jeho povolání dál nesmírně baví.
David Lafata
"Z kluků, co mám teď, vypadají dobře Tomáš Janoch a Honza Hála," vypráví zaníceně. "Oba mají našlápnuto, ale hlavně na nich záleží, kam se dostanou."
Maruška přidal i jednu rodinnou historku, jež se váže ke kantorské profesi a fotbalu.
Jeho syn, kterého učil a trénoval čtyři roky, je sparťan. Jednou se s ním vsadil, že Sparta derby se Slavií nevyhraje. Jenže Sparta zvítězila. A tak si musel hned v pondělí obléct ve škole sparťanský dres od Sivoka.
"Trpěl jsem strašně," popisuje. "Byla to pro mě nejdelší hodina za těch čtyřicet let, co učím. Pak jsem to sundal, chlupy na rukou jsem měl naježené. Musel jsem se potom vykoupat v savu!"
