"Kdybych za to vybíral vstupné, tak je ze mě milionář," směje se. "Ale ještě častěji jsem musel vysvětlovat, co by se stalo, kdybych ji nedal."
No a co by se tedy stalo? "Třeba by ze mě byl soustružník s třicetiletou praxí. Já vím, vypadá to nesmyslně, ale zpětně jsem se dozvěděl, že by mě snad vyhodili za to, že znevažuju režim."
Pro ty, kdo tu penaltu nepamatují: západoněmeckého brankáře překonal tehdy nevídanou fintou, obloučkem doprostřed brány.
Dodnes mnozí tvrdí, že to od něj bylo až nezodpovědné.
"Ale kdepak," mává Panenka rukou. "Trénoval jsem to dva roky. Hlavní bylo přesvědčit brankáře - pohybem, pohledem, rozběhem - že ji kopnu úplně normálně."
Panenka je největší legendou, symbolem Bohemians. Začínal zde jako žák, nyní je prezidentem klubu. Je jasné, že jde hlavně o využití jeho jména.
"Nejsem tam kvůli té každodenní práci," říká. "Spíš proto, abych s našimi partnery a sponzory pokecal. O fotbale, o Bohemce..."
Kvůli potížím s levou kyčlí sotva chodí. I když, kdo ho pamatuje, ten by si toho pomalu nevšiml. Vždycky běhal tak, jako by kulhal. "To jo, mám jednu nohu kratší. Kamarádi se mi smějou, že pajdám jako zamlada."
Už přes rok si nezahrál fotbal. "Teď jsem to zkusil. No... čtvrt hodiny jsem byl schovanej ve stínu tribuny a dvakrát kopnul do míče, víc to nešlo. Tenis, golf, to ještě jakžtakž můžu, i když jsem po tom zbitej jak Meresjev, ale fotbal ne. Strašně mě to mrzí."
Ještě chce "doklepat léto" - a pak na vyšetření. "Kdybych se nebál, tak už tam dávno jsem, ale mám z toho hrůzu. Jak mám jít na krev nebo k zubaři, tak se čtrnáct dní připravuju."
Kdyby hrál Panenka dnes, byl by milionářem. "Zajistit se jako dnešní hráči, to naše generace nemohla. A to jsem měl ještě štěstí, že jsem hrál pět let v Rakousku, na tehdejší dobu jsem se měl velmi dobře. Před lety jsem měl cukrárnu, pak vinný sklípek, ale to byla spíš radost než živobytí."
"Dnes, jestli to tak můžu říct, využívám svého jména, zvou mě firmy na různé akce. Něco dostávám od Bohemky za tu funkci, ale žít se z toho nedá. Dokud jsem mohl kopat, hrál jsem exhibice, scházíme se stará garda Bohemky i nároďáku a jezdíme po republice."
Málokterý fotbalista byl tak oblíbený. Ti, co na něj chodili, mu dodnes důvěrně říkají Tonda. "I děti tak na mě volají. Nevadí mi to. Když se to nepřehání a lidi nejsou moc vlezlí, proč ne."
Když hraje tenis, sedí pod slunečníky lidé, kteří už dohráli. "Hele, tamhle je Tonda," můžete zaslechnout. Panenkovi se povede "kraťas" za síť. "To je celej on," ozve se. "Jak je to kulatý, pořád mu to jde."
