Skvělý útočník Tottenhamu svým příznivcům slíbil, že to nejlepší od něj teprve uvidí. Na turnaji už stihl čtyři góly, na další tři nahrál a jen na dvou brankách svého týmu nenesl podíl.
"Ještě nejsem na vrcholu, ještě toho hodně předvedu," sliboval šestadvacetiletý útočník před středečními semifinálovými zápasy. Životní forma jej prý ještě nezastihla.
Na africkém šampionátu je Kanouté zřejmě největší hvězdou, míří k ceně pro nejlepšího střelce turnaje, ale až se vrátí do Tottenhamu, usedne nejspíš mezi náhradníky. U trenéra Pleata mají momentálně přednost Robbie Keane a nová posila Defoe a ani dvanáct Kanoutého ligových branek v sezoně nezmírní trenérův vztek nad tím, že hráč nechal klub na holičkách a odjel reprezentovat svou novou vlast.
Maročané se do semifinále prodrali za dramatických okolností. V zápase se sousedem z Alžírska vyrovnali v posledních minutách nastavení, ale v prodloužení už kralovali. "Dostali jsme gól pět minut před koncem a všichni už nás viděli venku," ocenil bojovné srdce Lvů z Atlasu jejich kouč Badú Ezakí.
Na hráče by byl prý pyšný, i kdyby prohráli, zvlášť když hlediště stadionu Safákisu ovládli alžírští fanoušci. Nigérie měla cestu dál ještě více trnitou. Kamerun už čtyři roky neochvějně vládl africkému fotbalu, v Sydney sebral i olympijské zlato, zatímco Nigérie pomalu zapadala do průměru.
Poslední výhra nad jejím jižním sousedem navíc byla stará už dvanáct let. Ani letos to po úvodní prohře s Marokem, po níž navíc kouč poslal domů tři hráče za nedodržení večerky, nevypadalo na zlepšení. "Nikdo by si na nás tehdy nevsadil. Ale my jsme se obrátili k Bohu a každý večer se společně modlíme," prozradil útočník Nwankwo Kanu, kde našli Zelení orli sílu zvrátit nepříznivý vývoj.
Nigérijci mají na Tunisko příjemné vzpomínky. Když tato severoafrická země naposledy hostila šampionát v roce 1994, radovala se Nigérie ze svého prvního triumfu. Nyní v semifinále narazí právě na tým pořadatelské země. "Je to jako hrát znovu s Kamerunem," čeká Kanu podobnou bitvu. "Ale my chceme vyhrát. Když jsme v roce 1996 vyhráli v Atlantě olympiádu, lidé neměli dost oslav ani po třech dnech. Zajímalo by mě, co by se dělo tentokrát," přemítal útočník Arsenalu.
Kouč Christian Chukwu už ale vidí Nigérii rovnou ve finále mistrovství světa v Německu. "Za dva roky budeme vážným kandidátem na zlato," prorokoval. "Ze starší generace jsou v týmu jen Okocha a Kanu, jinak jsme postavili úplně nový tým," pochvaloval si. Konečně by rád naplnil prognózy o úspěchu afrického týmu na světovém fóru, které v minulosti vyslovili například Pelé nebo Stanley Matthews.
Ti africký fotbal považovali za studnici talentů, ovšem jen tou už ale dávno není. Letošní šampionát přinesl revoluci díky čerstvému pravidlu FIFA, podle nějž mohou reprezentovat zemi svých rodičů hráči, kteří se narodili jinde a v juniorských týmech oblékli dres své rodné země. A v Tunisku rozhodně nehrají druhořadou roli. Vedle Kanoutého, jehož otec se narodil v Mali, září například naturalizovaný Brazilec dos Santos, jenž už za Tunisko nastřílel tři góly. U něj ale tuniští úředníci udělali výjimku a nad zákonem o udělení občanství přimhouřili v zájmu úspěchu fotbalistů oči.
V útoku Nigérie se po Agaliho a Aiyegbeniho vyloučení z týmu dočkal místa rodák z někdejšího Sovětského svazu Odemwingie, který vyrůstal v uzbeckém Taškentu. Tým Jižní Afriky skolil dvěma góly a proti Kamerunu už nechyběl v základní sestavě. Nejvíc naspěch měl útočník Bordeaux Chammách, jenž si potřebné formality pro start za Maroko vyřídil teprve před půlrokem. Na turnaji se radoval ze tří gólů a po vyrovnávací trefě do sítě Alžírska se stal národním hrdinou.
Středeční program semifinále:
16:00, TUNIS: Tunisko - Nigérie,
19:00, SÚS: Maroko - Mali.
