Vaše fotbalové umění je však oceňováno i finančně. Co vás napadá při představě, že podle nové smlouvy budete brát v Laziu v přepočtu 126 milionů korun?
"Věřte, že mě nenapadá vůbec nic. Snad jen, že je to zkrátka životní jistota pro mě i pro rodinu. Já si myslím, že když se jednou český fotbalista venku uchytí, vůbec už o výši svého platu přemýšlet nemusí."
Už několik let jste nejlépe placeným českým fotbalistou. Zavádí s vámi hodně lidí řeč na peníze?
"Sem tam to zkoušejí novináři. Kamarádům a známým stačí když vědí, že jsem placený opravdu dobře."
Kdo kromě vás a pár lidí ve vedení Lazia ví, kolik přesně berete?
"Manželka, rodiče a můj manažer pan Nehoda."
Máte někoho, kdo se vám o peníze stará?
"Samozřejmě, mám na to v Itálii lidi. Jde o mladé kluky z banky, kteří financím rozumějí. A v Čechách, kam si menší část výdělku převádím, se mi o konto starají manažer Nehoda s jeho kolegou právníkem Juliem Kramaričem."
Kdy jste poprvé dostal zaplaceno za fotbal?
"Když jsem v sedmnácti začal hrát za druholigovou Plzeň."
Kolik to bylo, a jak jste s tou částkou naložil?
"Pamatuju si, že první moje měsíční fotbalová mzda dělala patnáct set. Ale co přesně jsem s těmi penězi udělal, to si už nevzpomínám."
Kdy jste si řekl, že se budete fotbalem živit?
"Já si to dlouho neříkal. V Plzni jsem chodil na stavební průmyslovku a rodiče chtěli, abych ji každopádně dodělal. To jsem splnil, dál jsem hrál za Plzeň, a pak na vojně v pražské Dukle. A pořád ještě jsem o fotbalovém živobytí nepřemýšlel. Poprvé mě to vlastně napadlo až po přestupu do Sparty. Podepsal jsem tam profesionální smlouvu a najednou jsem měl na pět let jistotu. Tehdy jsem pochopil, že fotbalem bych se uživit mohl."
Do čeho dnes vydělané peníze investujete?
"Zrovna já do investic žádný blázen nejsem, navíc by to jistě vyžadovalo hodně času. A já zatím pořád ještě chci něco dokázat hlavně jako fotbalista než jako podnikatel. V mém případě je nejlepší držet peníze v bance. Teprv až jednou s fotbalem skončím, budu přemýšlet, jak s nimi naložit."
Přesto jste už jistě nějakou větší sumu za něco vydal. Ať už třeba za dům, pozemek, či za něco jiného. Prozradíte něco bližšího?
"Pravda je, že do něčeho jsem už nemalé peníze vložil. Ale mluvit o tom nechci."
Co všechno si můžete dopřát jako bohatý fotbalový profesionál?
"Jediné, co si dopřávám, je opravdu velice dobrá životní úroveň. Luxusně bydlíme, jíst a oblékat se můžeme podle libosti, na dovolenou se podíváme kamkoli se nám zachce. Ale nemusím mít žádné latifundie, ani vlastní letadlo, nebo ostrov v Tichomoří. A děti chceme vychovat tak, jako jsem byl vychováván já. Musí si věci zasloužit a vážit si jich. Teď možná mají čtyřletá Ivanka a sedmnáctiměsíční Pavlíček mnohem víc hraček než jiné děti, ale časem je společně se ženou určitě nebudeme zahrnovat nějakými zbytečnostmi jen proto, že na to máme. Prostě za žádnou cenu nechci dopustit, aby v našem případě platilo rčení, že peníze člověka kazí."
Také proto jste odmítl přestup do Juventusu, který vás lákal na téměř čtvrtmiliardový roční plat?
"Něco v tom asi bude. Rozhodoval jsem se srdcem, jsem šťastný tam, kde jsem. A moje rodina taky. A nevěřím, že zrovna peníze by mi to štěstí přinesly i v Turínu. Vzaljsem zkrátka na vědomí, že peníze a štěstí spolu nemusí chodit ruku v ruce. A myslím, že moc často spolu ani nechodí."
Setkal jste se někdy se závistí?
"S tou, co nejspíš máte na mysli, zatím ne. Asi to teprve přijde. Jinak ale závist považuju za nemoc. Za úplně zbytečnou nemoc."
Před půl rokem jste vyslovil přání, že byste rád hrál vítězné finále na mistrovství světa. Zatím jste z něj neslevil?
"Neslevil, i když po porážce v Dánsku jsem si uvědomil, že už jen postup na šampionát bude hodně těžký. Ale pořád věřím, že se na mistrovství dostaneme. A tam už to bude kdo s koho. Klidně tam do finále dojít můžeme, a když už v něm budeme, proč ho nevyhrát."
