Aby se radoval z titulu, mu v základní hrací době chybělo jen pět minut, v prodloužení o necelých deset minut víc. Nakonec se z titulu radovali Španělé.
"Ani nevím, co jsem si říkal, ale kdo by v té chvíli nebyl smutný," netají talentovaný hradecký brankář, "vést dvakrát nad Španěly, jednou k výhře chybělo pět minut, podruhé necelých patnáct, to je důvod k velkému smutku."
Kdy vás přešel? Stříbrná medaile z mistrovství Evropy má přece také svoji hodnotu?
V kabině to bylo jasné, tam převažoval smutek, mrzelo to a bylo na to všech vidět. S postupem času to ale přechází, asi to je opravdu velký úspěch, což nám ale asi teprve dojde.
Tomáš KoubekOsmnáctiletý fotbalový brankář FC Hradec Králové, kam přišel z Ostřetína do mladšího dorostu. V Hradci Králové se postupně vypracoval v jednoho z nejtalentovanějších gólmanů v Česku. V minulé sezoně, ačkoliv věkem ještě dorostenec, byl členem prvoligového týmu mužů a pravidelně chytal za seniorskou rezervu v divizi, navíc si v závěru sezony připsal první dva starty v domácí nejvyšší soutěži, v Mladé Boleslavi se svým výkonem dokonce výrazně podílel na překvapivé výhře 2:1. Ve třech zápasech vypomohl hradeckému staršímu dorostu, který v minulé sezoně získal titul mistra republiky. Stříbrnou medailí na ME do 19 let si na své konto připsal zatím nejvýraznější mezinárodní úspěch. |
Co podle vás ve finále, ve kterém jste nad Španělskem dvakrát vedli, ale pak padli až gólem v samotném závěru prodloužení, rozhodlo?
Asi rozhodla fyzická kondice. Na turnaji jsme odehráli pět náročných zápasů během necelých dvou týdnů. A v tom finále asi opravdu bylo jen otázkou času, kdy nás Španělé zatlačí, což se jim nakonec povedlo, dostali nás před naše pokutové území a v těch chvílích už měli i dost šancí. Z toho asi pramenily dva góly, kterými v prodloužení otočili skóre.
Dlouho se jim to nedařilo, úspěšně jste je napadali, zdálo se, že taktika, kterou trenér Hřebík stanovil, na ně platí.
To ale bylo ve všech zápasech, na každého soupeře jsme měli přesně stanovenou taktiku, která fungovala. V tomhle je trenér Hřebík perfektní a my jsme byli výborně připravení, což platilo i pro finále. Dlouho se nám dařilo jejich hru vytlačovat daleko od naší branky, ale na konci už jsme na to neměli sílu. A Španělé jsou výborní s míčem, když vás dostanou pod tlak, těžko se odolává.
Před koncem základní hrací doby jste za stavu 1:0 zlikvidoval vyloženou šanci, neřekl jste si v té chvíli, že když neproměnili toto, tak už vám gól nedají?
Na to jsem se ani nesoustředil, hlavně jsme to chtěli udržet, bohužel se to nepovedlo a prodloužení to už bylo opravdu o morálce a Španělé ukázali velkou sílu.
Co vám po skončení finále řekl trenér?
Bezprostředně po skončení nic, byl smutek, vždyť jsme měli Španělsko na lopatě. Ač jsme málem nepostoupili z kvalifikace, nakonec jsme nebyli daleko od vítězství ve finále, devět soutěžních zápasů jsme neprohráli.
Celým šampionátem jste procházeli bez zaváhání, jak jste si šampionát užil?
V první řadě se dala dohromady výborná parta, což byl základ, pak je potěšení v takovém týmu být. A přineslo to další zkušenosti před vstupem do velkého fotbalu.
Sílu jste ukázali hned na začátku, v prvních dvou zápasech jste prohrávali, ale stejně jste vyhráli. Jak to bylo těžké?
Hlavně bylo štěstí, že jsme v prvním zápase brzy vyrovnali, což Rumuny zlomilo. Proti Irům to bylo podobné, po vyrovnání jsme brzy dali vedoucí gól a už jsme byli nahoře.
V semifinále se Srbskem to ale bylo úplně obráceně, po rychlém vedení 3:0 jste soupeře nechali snížit na 3:2 a z jasného zápasu byl hodně dramatický. Proč?
Asi jsme trochu polevili v koncentraci, možná to je i tím, že v tomhle věku ještě člověk nemá tolik zkušeností na to, aby si takový zápas nezkomplikoval a hrál svoji hru, která mu předtím přinesla úspěch.
Finále bylo opravdovým vyvrcholením, přitom Španělsko budilo oprávněný respekt. Jak jste si věřili, že takové suverény můžete porazit?
Víme, že Španělé jsou dnes nejlepší ve všech věkových kategoriích, hrají nejlepší fotbal. Na druhé straně se dá říct, že se ve finále tohoto turnaje potkaly dva nejlepší týmy. Prohra mrzí, ale my jsme s nimi hráli vyrovnaný fotbal, vždyť Španělé ve všech třech zápasech, které hráli naplno, porazili své soupeře o třídu.
Vy jste přitom na mistrovství Evropy málem ani neodjel, protože jste si krátce před jeho začátkem zlomil nos. Jak se vaše zranění vyvíjelo?
Je pravda, že jsem odjížděl trochu s obavami a hlavně v prvním zápase jsem z toho byl docela nervózní, trochu jsem i na ten nos myslel. Brzy mě to ale přešlo a teď už ani nevím, že mě něco takového potkalo.
Neměl jste obavu, že vás trenér nechá na lavičce?
To jsme řešili už před odjezdem do Rumunska, mluvili jsme o tom s trenéry, řekli, že by byli rádi, abych chytal. Já chtěl také, nebylo co řešit.
Evropský šampionát skončil, vracíte se do Hradce, kdy se připojíte k týmu?
Ve středu mám ještě volno, ve čtvrtek budu na předzápasovém tréninku a v pátek bych měl jet s týmem na ligu do Teplic.
Mládežnické šampionáty jsou přehlídkou talentů a také manažerů klubů, které je chtějí získat. Jak jste na tom po takovémto úspěchu vy?
Nemám přehled a ani to nechci v tuto chvíli řešit. Teď bych chtěl hlavně chytat, to je priorita. Ani nevím, co jsem si po skončení finále říkal, ale kdo by v té chvíli nebyl smutný?
