V sobotu se v Ostravě zúčastnil charitativního tenisového turnaje UNICEF a poté trénoval s ostravským tenistou Pavlem Šnoblem, na jehož přípravě se podílí.
"Je to takové bratrské rozdělení bodů," komentoval Miloslav Mečíř remízu 2:2. Souboj Slováků s Českem nijak neprožíval. "Rád jsem se podíval aspoň na konec, ale nedělám z toho vědu. Hlavně, že se nikdo nezranil," řekl Mečíř, který býval čtvrtým tenistou světového žebříčku.
"Na nějaké fandění si nepotrpím. Přeji oběma mužstvům a často mi je líto, když Češi a Slováci hrají proti sobě a jedni musejí vypadnout. Třeba se ještě namistrovství světa podívají oba týmy."
Pavel Šnobel se usmál a podotkl, že jeho trenér přece jen trochu fandil Slovákům. Leč nijak nervózní Mečíř nebyl. "Těší mě, že jsem se takového zápasu dočkal, potěšila mě každá dobrá akce a samozřejmě góly."
Pětačtyřicetiletý olympijský vítěz ze Soulu 1988 o sobě říká, že je Poloslovák. "Otec je Moravák ze Zlína a manželku mám z Jihlavy," usmál se. "Když to jde, tak do Česka jezdím rád."
Připouští, že přece jen má blíže k hokeji než k fotbalu. Ostatně je pravidelným účastníkem hokejových zápasů, které každoročně na konci sezony svádějí čeští a slovenští tenisté. "Hokej mě nadchl více. Padá tam více gólů, je akčnější. Odmalička jsem ho měl o něco raději, i když i fotbal jsem hrával. Za domem jsme měli velké hřiště."
A mezi oblíbené sporty řadí i basketbal. "Vyrůstal jsem v Prievidzi, a to bylo basketbalové město. A i my tenisté jsme měli basketbal jako doplňkovou přípravu."
