Dnes večer v Teplicích by si český tým hru na dva hroty mohl vyzkoušet v přípravě proti Finsku. Jenže trenér Michal Bílek tuto možnost odmítá.
"Nastoupíme opět s jedním hrotem, ale podhrotového útočníka by typický útočník hrát mohl. Na rozdíl od sobotního zápasu v Dánsku, kdy funkci podhrotového hráče plnil záložník Jiráček," poznamenal den před teplickým přípravným utkáním Bílek.
"Vzhledem k tomu, že další dva domácí kvalifikační zápasy musíme vyhrát, volil bych dva hroty," říká bývalý útočník Luděk Zelenka, autor 92 prvoligových gólů.
Hodně předních evropských mužstev, nejen reprezentačních, poslední dobou preferuje základní rozestavení s jedním typickým útočníkem, kterého aktivně podporují jak podhrotový hráč, tak ofenzivní záložníci. Jde o jakýsi nový trend, jenž zhusta sklízí úspěch.
Charakter mužstva určuje trenér
"Trend netrend, herní projev mužstva vždycky určuje především trenér. A když nemáte po ruce opravdu kvalitní ofenzivní záložníky, samotný hráč na hrotu nemá moc šancí na to, aby se prosadil," říká Vratislav Lokvenc, který dal v prvoligových soutěžích doma a v zahraničí celkem 136 branek.
Lokvencova slova potvrzuje sobotní představení českého národního mužstva v kvalifikaci v Dánsku (0:0). Na hrotu toho sice Tomáš Pekhart naběhal hodně, jenže valné podpory z druhé vlny se nedočkal. Roli podhrotového hráče měl plnit Petr Jiráček a Pekharta měli doplňovat také hlavně Matěj Vydra s Janem Rezkem.
"Vydra v tomhle těžkém zápase debutoval, a tak se dopředu moc pouštět nechtěl, spíš si hleděl defenzivy. Rezek byl jediným, kdo se aspoň dostal do zakončení, a ofenziva podhrotového hráče Jiráčka efekt nepřinesla," říká Zelenka.
"Ale nesmíme zapomenout, že naším krédem v tomhle zápase bylo uhrát bod. A tomu všichni podřídili úplně všechno. Takže ty občasné naše výpady maximálně ve třech lidech neměly proti dánské obraně šanci na úspěch," dodává Zelenka.
Pro domácí kvalifikaci se hra na dva útočníky nabízí
Někdejší výborní útočníci Lokvenc se Zelenkou se shodují, že s přípravným zápasem s Finskem nadešel čas k vyzkoušení varianty se dvěma hroty.
"Pro útočníka je samozřejmě dobré, když vepředu není sám. Jednak se na něj nesoustředí celá soupeřova obrana a za druhé má vedle sebe spoluhráče, kterému míč může sklepnout. A s jedním útočníkem vám pak taky chybí moment překvapení. Takže já říkám, proč to teď proti Finsku na dva hroty nevyzkoušet," míní Lokvenc.
Pro Zelenku jsou nejpádnějším argumentem pro sestavu se dvěma typickými útočníky dvě říjnová kvalifikační utkání v domácím prostředí.
"Tohle budou svým charakterem úplně jiné zápasy než ten sobotní v Kodani. Tam jsme se soustředili na bod, ale doma s Maltou a s Bulharskem musíme vyhrát. Takže je to jasné. Možná tak kdyby mohli hrát Rosický s Pilařem, kteří to ze zálohy dopředu opravdu umějí, daly by se nad jediným hrotovým útočníkem přimhouřit oči. Ale protože to i v říjnu vypadá na jejich absenci, přátelák s Finskem jasně nabízí variantu se dvěma hroty vyzkoušet," říká Zelenka.
Zároveň však Zelenka správně předpokládal: "Trenér Bílek se mi v tomhle zdá konzervativní, prostě věří svému systému, který hraje už dlouho. Takže vyzkoušení sestavy se dvěma hroty nečekám."
Straší kouče Bílka loňský výbuch v Norsku?
Dost možná, že Michal Bílek má stále před očima zápas, v němž dva hroty poslal na hřiště naposled. Bylo to loni v srpnu v přípravném duelu v Norsku, který Česko prohrálo 0:3. Tehdy v útoku nastoupili Baroš s Pekhartem, jehož v 77. minutě střídal Lafata.
A zápas skončil českou blamáží.
Zelenka se ještě vrací k Bílkově variantě s podhrotovým hráčem.
"Když tím podhroťákem bude typický útočník, jak trenér slibuje, bude to jistě lepší než řešení se záložníkem Jiráčkem, který měl v Kodani i hodně defenzivních povinností. Přestože i podhrotový fotbalista mívá úkoly dozadu, pokud jde o typického útočníka, jeho ofenziva efekt přinést může. Někomu totiž ty náběhy z druhé vlny vyhovují a navíc opravdu kvalitní podhrotový hráč se mnohem hůř brání," uzavírá Zelenka.
