Druhý trenér zůstal ve funkci téměř čtyři roky. V kvalifikaci o mistrovství Evropy 2000 vyhrál všech deset zápasů, což byl unikát. Jmenoval se Jozef Chovanec.
Třetí šéf zvládl šest a půl roku. Postoupil ze tří kvalifikačních skupin za sebou. Bravo! Měl renomé, erudici, autoritu, nevšední styl a zlatou generaci ve zlatém věku. Klidně mu říkejme pan Fotbal. Snad kdyby v semifinále proti Řecku neotálel se střídáním, získali rozjetí Češi evropské zlato. Ano, Karel Brückner.
Trenérem fotbalistů se stal Šilhavý, za asistenta si vzal i Galáska |
Rekapitulace pokračuje. Petr Rada se na reprezentační lavičce zdržel necelých devět měsíců, provizorní kouč František Straka 79 dní, Ivan Hašek čtyři měsíce, na Michala Bílka následně fanoušci dva roky nadávali, ať už táhne. Dočasně pokračoval Josef Pešice, pak nastoupil Pavel Vrba a minulý týden skončil Karel Jarolím.
Co z toho plyne? Že líp už bylo. Aby se reprezentace hnula z místa, nutně potřebuje stabilní vládu. Vládu, jež bude mít jasnou vizi, pevné základy, úzké propojení s juniorskými kategoriemi a dlouhodobou koncepci, která se nebude překotně měnit po každé zpackané kvalifikaci. Potřebuje taky slušný hráčský materiál, což snad ještě má, i když je pravda, že teď na trávnících žádné Nedvědy, Poborské ani Rosické nenajdete.
Csaplár touží po reprezentaci: Starka by mě pustil. Nabídku ale nedostal |
Teď se národního týmu ujme Jaroslav Šilhavý. Prototyp rovného chlapa, jenž se nenechá zatáhnout do leváren. Sympaťák a kliďas, kterému málokdy vylétne z úst emotivní věta. Odborník, který se léta učil od mistrů oboru a postupně si našel vlastní cestu, v níž dominuje dravost a sázka na pevnou obranu.
Tohle všechno platí teď, ale klidně se může stát, že angažmá u reprezentace Šilhavého v lecčem změní. Stává se to. Národní tým trenéry formuje, protože v něm pocítí největší tlak. Rázem se nezodpovídají několika tisícovkám fanoušků jednoho klubu, nýbrž celé zemi. I proto uspěli pardálové Uhrin a Brückner, protože byli léty otřískaní, mentálně silní a nad věcí.
U reprezentace je to předně manažerská, taktická a psychologická práce. Vidíte hráče párkrát za rok, nikoli každé ráno, takže se nedá pracovat na zlepšení rychlosti nebo přesnosti střelby. Trenéři zvyklí na rutinu v klubu se tomu - často nedobrovolně - musí přizpůsobit.
KOMENTÁŘ: Trapný pokus. Poborskému se podřadná role nenabízí |
Třeba Jarolím, vyhlášený pedant, nemohl na reprezentanty využívat metodu „biče a biče“, jak kdysi popsal své angažmá ve Slavii. Ve strahovské kanceláři se z něj stal téměř trenér demokrat, a možná i proto, že neměl dostatek prostoru uplatnit své pevné zásady, drsně narazil. Ztratil drajv a nakonec i kabinu.
Co asi čeká Šilhavého? Výhodu má v tom, že přichází ve chvíli, kdy už nemůže být o moc hůř. Nečekají se zázraky. Pro začátek bude stačit, když obnažený tým trochu oblékne a přestane schytávat debakly od průměrných soupeřů.
Jaroslav Šilhavý hovoří po silvestrovském derby.
Cesta určitě povede před soudržnější a pozitivnější atmosféru. Šilhavý potřebuje do hráčů nalít sebedůvěru, mluvit s nimi, říct na rovinu, jakou roli jim chystá. V tom je umění, které nový reprezentační boss na klubové úrovni ovládal. Ligové tituly s Libercem a Slavií získal i kvůli tomu, že za ním mužstvo šlo. Vytvořil pevnou kostru, ale zároveň náhradníci věděli, že jsou pro tým důležití.
Pak zbývá, aby tým dokázal připravit takticky, s čímž se předchůdce Jarolím pral. Přitom při práci s průměrným materiálem je právě tahle složka extrémně důležitá. Mimochodem, 13. října začne Šilhavého mise pikantním soubojem na Slovensku.
