„Začali jsme prioritně jednat s panem Jaroslavem Šilhavým o jeho případné pozici trenéra národního týmu. Tato jednání jsou pro nás v tuto chvíli z našeho seznamu prioritou číslo jedna. Doufáme, že příští týden bychom mohli mít v tomto směru jasno,“ prohlásil pro iDNES.cz předseda asociace Martin Malík.
„Probírali jsme konkrétní věci. Dohodnuti zatím nejsme, nic uzavřeného není. Uvidíme,“ řekl Šilhavý agentuře ČTK. Dodal, že si velmi váží toho, že je pro reprezentační lavičku kandidátem číslo jedna.
„Samozřejmě to potěší, vždyť je to post trenéra národního týmu. Nezáleží, jestli je tým v danou chvíli úspěšný, nebo ne. Je to prostě veliká prestiž, nejvíc, kam v té trenérské roli můžete dosáhnout. Je to čest a velká pocta, zároveň i veliký závazek,“ uvedl.
Proč právě on, Jaroslav Šilhavý?
Je prověřený, má ligové tituly s velkým i regionálním klubem, sází na systematickou práci, má respekt, je jednou z nejvýraznějších postav ligové soutěže.
U reprezentace už byl, jako začínající kouč dělal asistenta Karlu Brücknerovi a Petru Radovi v letech 2003 až 2009.
Od loňského prosince, kdy nedobrovolně končil ve Slavii, je volný.
Šilhavý byl od první chvíle jedním z favoritů na pozici reprezentačního kouče. Ale nebyl sám.
Vedení asociace zvažovalo také variantu tzv. superkouče. Že by do role obsadilo osobnost, někoho z bývalých vynikajících fotbalistů, aniž by za sebou nutně musela mít trenérskou praxi.
„Národní tým nepotřebuje úplně trenéra, trenérství v jeho práci tvoří tak deset patnáct procent náplně. Zbytek je manažerská činnost,“ řekl pro Deník Sport místopředseda asociace Roman Berbr, který se na výběru pro národní tým podílí.
Jaroslav Šilhavýnarozen 3. listopadu 1961 ligová kariéra: Cheb, Slavia, Drnovice, Viktoria Žižkov - celkem 465 zápasů, 26 gólů trenérská kariéra: Viktoria Žižkov (asistent), Sparta (asistent a hlavní trenér juniorky), Kladno, Plzeň, Liberec, Jablonec, Dukla Praha, Slavia. reprezentace: 4 starty za Československo na začátku devadesátých let minulého století; asistent reprezentačního trenéra Karla Brücknera (2003 až 2008) a Petra Rady (2008 až 2009). |
V této souvislosti padlo jméno Karla Poborského, jednoho z nejlepších českých fotbalistů samostatné historie, uznávané persony. Těžko by však Poborský mohl fungovat ve dvojici se Šilhavým, který by dělal „jen trenérství“.
Musel by se obklopit odborníky, trenéry, kteří by obstarali „černou práci“, jako je detailní rozbor soupeřů a další technicko-taktické záležitosti.
Podobný model udělali na Ukrajině, která před týdnem Česko v úvodním utkání Ligy národů v Uherském Hradišti porazila 2:1.
Jejím hlavním trenérem je legendární útočník Andrej Ševčenko. Několik měsíců byl u ukrajinské reprezentace asistentem, po Euru 2016 povýšil.
Tato varianta však v českých podmínkách úplně přednostní není.
Šilhavý byl osloven, řeší se podmínky, za jakých by u národního mužstva fungoval. To znamená kompetence, úkoly a v neposlední řadě jeho realizační tým a také to, kdo bude manažerem týmu po Jaromírovi Šeterlem.
Šilhavý odehrál 465 ligových zápasů za Cheb, Slavii, Drnovice a Viktorii Žižkov, kde se po skončení aktivní hráčské kariéry v roce 1999 stal asistentem Zdeňka Ščasného, později Vítězslava Lavičky.
V prosinci 2003 si ho vzal Jiří Kotrba do Sparty, kde Šilhavý působil celkem čtyři a půl roku včetně pozice hlavního trenéra juniorky. V létě 2007 převzal prvoligové Kladno, po roce zamířil do Plzně, kde ho po pár měsících vystřídal Pavel Vrba.
Šilhavý následně vedl České Budějovice, úspěšné období zažil v Liberci. Na jaře 2012 s týmem senzačně v boji o titul přeskočil Spartu i Plzeň.
Pak působil v Jablonci a krátce v pražské Dukle, odkud ho na začátku podzimu 2016 vykoupila Slavia. Tu hned ve své první sezoně dovedl k ligovému triumfu, po podzimu 2017 však byl odvolán. Slavia byla druhá čtrnáct bodů za Plzní, která prožila mimořádnou první část sezony, a v Evropské lize nepostoupila ze skupiny.
Po necelém roce obdržel nabídku od reprezentace, větší se v Česku dočkat nemůže.
Šilhavý, pokud se nestane nic nepředvídatelného, nahradí u národního mužstva Karla Jarolíma.
V jeho dvouleté éře Česko neuspělo v kvalifikaci o mistrovství světa 2018. Celkem vyhrálo jen deset zápasů z dvaadvaceti, naposledy v pondělí utrpělo debakl 1:5 v přípravě v Rusku. V součtu s předchozí porážkou v Lize národů proti Ukrajině bylo o Jarolímově osudu jasno.
