Toho 16. listopadu 1994 pozdě večer letěla z Rotterdamu do sportovního světa překvapivá zpráva: Nizozemsko - Česko 0:0. Repríza tohoto duelu se odehraje v sobotu 29. března opět v Rotterdamu, v sázce je opět postup na mistrovství Evropy.
Domácí komentáře k tehdejšímu zápasu se shodovaly, že Češi se na rotterdamské scéně moc nepředvedli, že většinu zápasu jen bránili, a jejich hra že se blížila nechutnému antifotbalu.
"Jenže my tam jeli hrát na výsledek a ne proto, aby se to někomu líbilo," oponuje Kuka. "Trenér Uhrin tenkrát zvážil reálné možnosti našeho mužstva, dobře věděl, kde je jeho síla. A správná taktika nás pak dovedla k tomu důležitému bodu."
Podle Kuky bylo tenkrát české národní mužstvo kritizováno za něco, čemu se dnes říká moderní fotbal. "Prostě perfektní zabezpečená obrana a využívání každé příležitosti k brejkům," poznamenává dnes čtyřiatřicetiletý útočník Slavie.
Rychlých protiútoků tenkrát Uhrinovo mužstvo však moc neukázalo, zato brankář Srníček byl takřka neustále v permanenci.
"Fotbalově jsme se tenkrát se špičkovými mužstvy měřit nemohli. Zdaleka jsme nebyli tak zkušení jako Holanďani, zatímco někteří z nás v zahraničních ligách sotva začínali," připomíná Kuka. "Proto se na soupeře muselo vymyslet něco účelného i za cenu, že naše hra nebude zrovna pohledná."
Ale i za této konstelace český tým několik dobrých šancí měl. "Ano, gól jsme dát mohli," připouští Kuka a připomíná svou šanci z 65. minuty. "Byl to ideální přízemní centr z pravé strany, já si stačil naběhnout k první tyči, ale, bohužel, míč skočil na nějaké nerovnosti a já ho netrefil. Ale šance to opravdu byla velikánská."
Tlak nizozemského mužstva neustával, čtvrt hodiny před koncem Kluivert, tehdy v reprezentaci debutující, přestřelil Srníčkovu branku z bezprostřední blízkosti. Přesto se nakonec z vítězství málem radovali Češi. Sotva na hřiště místo Kuky přišel v poslední minutě Petr Samec, měl na hlavě gól.
"Kopal se roh z naší levé strany a míč šel na bližší tyč," pamatuje si Samec, který je v devětatřiceti trenérem divizního Hlučína. "Někde na malém vápně jsem se prosadil ve výskoku a hlavičkoval jsem na branku. Jenže holandský brankář to zázračně vyškrábl nad. Těžko říct, jestli míč šel pod břevno, nebo do něj. Ale štvalo mě, že rozhodčí si brankářova zákroku nevšiml a další roh nám upřel."
Po necelých devíti letech se tedy kvalifikační souboj o účast na mistrovství Evropy bude v Rotterdamu opakovat.
Kuka souhlasí s všeobecným názorem, že Nizozemsko je před tímto duelem opět favoritem. "Ale naší výhodou je, že Holanďani jsou pod obrovským psychickým tlakem. Oni prostě tenhle zápas musí vyhrát za každou cenu. A právě to může hrát pro nás," míní.
Samec se domnívá, že národní mužstvo si hodně pomohlo nečekanou únorovou výhrou ve Francii. "Holanďani sice favority jsou, ale řekl bych, že tím naším výsledkem v Paříži jsme tuhle jejich roli dost oslabili," přemítá. "Vítězství nad Francií v žádném případě nebylo náhodné a troufám si proto říct, že z Rotterdamu se s prázdnou vracet nebudeme."
Padesát procent výkonu dělá podle Kuky sebevědomí. "A právě to sebevědomí jsme si výsledkem ve Francii zvedli. Navíc i když Holanďani dnes patří mezi absolutní špičku, naši hráči u nich musí vzbuzovat respekt. Což je přirozené. Ať mi nikdo neříká, že se jim v hlavách nehoní třeba Nedvěd, Rosický, nebo Baroš. A z takového Kollera možná mají i strach."
Kukovi by seděl výsledek 1:1, nebo 2:2. "Jsem přesvědčen, že nějaké góly v tomhle zápase padnou, tím spíš, že očekávám oboustranně ofenzivní fotbal. Takže teď před utkáním bych bod z Rotterdamu bral," říká sedmaosmdesátinásobný reprezentant.
"Na žádný debakl, který tenkrát předpovídali nám, to nevypadá. Ale stát se může všechno. Už taky proto, že rozhodně nepatříme mezi ortodoxní betonáře. A když to Holanďanům mimořádně sedne, kdoví," nechává si Kuka přece jen pootevřená vrátka.
Český tým tehdy hrál v sestavě: Srníček - Kubík - Látal, Kadlec, Suchopárek - Poborský (75. Berger), Hapal, Bílek, Němec - Kuka (90. Samec), Siegl.
