Před zápasem jste se svěřil, že byste rád už konečně smazal nulu ze svého střeleckého konta. O přestávce vás však trenér přesunul ze zálohy do obrany. Nenapadlo vás, že to asi zase nevyjde?
Ne. Věřil jsem, že bych se po nějaké standardní situaci mohl dostat ke střele z dálky. A to se také podařilo, střílel jsem už v prvním poločase ještě jako záložník, i v závěru zápasu, kdy už jsem hrál stopera. Jednu vyrazil brankář, druhá šla těsně vedle, takže se musím spokojit aspoň s tou penaltou.
Bylo hned jasné, že ji půjdete kopat vy?
Byl jsem na ni určen společně s Karlem Poborským. Ten na mě mrknul, abych na ni šel. Dost jsem se soustředil, protože jsem nechtěl jsem, aby se mi pak někdo vysmál.
Zvyšoval jste na 4:1, zápas už byl rozhodnutý, přesto kolem vašeho gólu bylo hodně radosti. Se spoluhráči jste si něco šuškali, to asi souviselo s vaším prvním gólem, ne?
Hned mi připomínali, že budu muset za první gól něco zaplatit do společné pokladny. Myslím, že právě kvůli tomu mě Karel nechal i kopat.
A kolik zaplatíte?
Ceny určuju já jako kapitán, takže nic (smích).
V závěru se kopala ještě jedna penalta, o tu jste se už nehlásil?
Už jsem jednu proměnil, takže jsem měl splněno.
Jak se vám hrálo ve středu obrany, kam vás trenér po přestávce přemístil?
Nejsem žádný hlavičkář, takže jsme to měli s Honzou Polákem rozdělené, on sbíral vysoké míče a já jsem se staral o rozehrávku. Za mlada jsem hrával libero, ale teď už se cítím lépe před obranou.
Zápas byl brzy rozhodnutý, ale před závěrečnou gólovou smrští tempo hodně polevil, co se stalo?
Druhý poločas jsme začali trochu ospale, ale diváci nás nakonec probudili. Jsem rád, že se to povedlo a byl z toho takový výsledek.
