Kovařík v rozhovoru pro Sport promluvil o mafiánských praktikách, vyhrožování, zastrašování a veřejném zesměšňování, jež má na triku Roman Berbr. Právě kvůli němu Kovařík ukončil kariéru a společnost Synot, hlavní partner první ligy, žádá důkladné prošetření skandálu.
„Uvědomil jsem si, že o mně jako o rozhodčím rozhoduje jen on. Člověk s estébáckou minulostí,“ prohlásil Kovařík. Berbra v zákulisí provází pověst kmotra. Jako místopředseda fotbalové asociace vládne obrovským vlivem, jde z něj strach a chrání ho imunita. I když udělá sebevětší lumpárnu, fotbal ji spolehlivě ututlá.
ANALÝZA |
Kovaříkovi napařil trest za to, že při utkání Sparta – Ostrava se hrálo pět minut bez rohových praporků. Přitom Kovařík byl při zápase 2. kola jen pomocníkem mezi střídačkami. Následný několikazápasový postih za hloupou a zároveň banální chybu byl pro Kovaříka poslední kapkou, po které oznámil: Končím!
Rozhodčím nešéfuje Damková?
„Rozhodčí u nás v profesionálních soutěžích neřídí Dagmar Damková, ale její manžel Roman Berbr. Já mám k Dagmar Damkové respekt za velké úspěchy, kterých v ženském fotbale dosáhla. Prosadit se nakonec dokázala i v našem mužském fotbale, i když to určitě neměla vždy jednoduché.
Dagmar Damková a Roman Berbr
Je potřeba si ale říct, že ji od začátku její kariéry vedl za ruku její přítel a momentálně i manžel Roman Berbr. I když ji lidsky svým způsobem chápu, je pro mě tento stav, kdy je i ve funkci šéfky komise rozhodčích pod absolutním vlivem svého stvořitele, už dál nepřijatelný,“ prohlásil Kovařík. Nepřijatelný musí být pro celý fotbal!
Jak dlouhé má prsty? Nejdelší!
Pokud ještě nechápete, tak Berbr by na rozhodčí neměl mít vůbec žádný vliv. Jejich šéfkou je Damková. Jenže ve skutečnosti to – zdaleka nejen podle Kovaříka – vypadá úplně jinak. Zatímco Damková cestuje po světě, protože má moře vrcholných funkcí, její partner vymýšlí, rozhoduje, vykonává. Objíždí semináře rozhodčích a instruuje. V nižších soutěžích se dřív tradovalo, že Berbrovi vyvolení neboli Komando smrti, umí zařídit jakýkoli výsledek.
Můžeme se jen domýšlet, jak dlouhé jsou jeho prsty doopravdy, ale podle anonymních výpovědí bývalých i současných rozhodčích jsou suverénně nejdelší ze všech. Nejtemnější komnatou jsou zmínky o tom, že si od rozhodčích nechává platit za delegace k zápasům, případně za povýšení do vyšší soutěže.
Sudí Kovařík, který v lize odpískal 197 zápasů, Berbrův styl popsal takto: „Má kolem sebe skupinu vyvolených. To jsou rozhodčí, kteří k němu mají blízko historicky, regionálně, politicky, popřípadě mu mohou být užiteční jiným způsobem. A tyto rozhodčí také v případě sporných situací vždy podpoří. A když už se jim něco nepovede, dostávají nižší nebo žádné tresty.“
Moc bývalého člena StB a fotbalového diktátora sahá mnohem dál než jen na rozhodčí, ke kterým má historicky nejblíž. Berbra, který kromě jiného platí za zručného manipulátora, se bojí celý fotbal.
Šéf českého fotbalu Miroslav Pelta a Roman Berbr (vlevo dole)
Třeba na jaře pokoutně žádal exemplární trest pro slavného útočníka Milana Baroše, který český fotbal nazval žumpou: „Pojďme cinkat klíčema za Dášu a za Berbra, můžem to změnit. Já tomu věřím.“
Berbr naléhal na disciplinární komisi, aby Barošovi naložila. Fanoušci se však spojili a během zápasů vyvěsili transparenty na Barošovu podporu. Zároveň žádali demisi Berbra, Damkové a rovnou také předsedy Miroslava Pelty. Co se změnilo? Nic. Baroš dostal od disciplinárky důtku, svá slova neodvolal a Berbrova moc stoupá.
Bude se Peltovi chtít?
Jestliže Berbr skutečně řídí sbor rozhodčích, což je klíčová skupina lidí, pak musí fotbal konat a minimálně Berbra se zbavit. Jenže to není (a nebude!) snadné. Berbr si přes nižší soutěže v Čechách, kterým léta šéfoval, vybudoval impérium, ze kterého těží nejen na volebních valných hromadách. Nehledě na to, že pořád existuje dost těch, kterým mafiánský systém vyhovuje.
Představa, že lidé, kteří ctí Berbrova pokroucená pravidla, svého kmotra odstřelí, je naivní. Bouchnout do stolu by musel sám Pelta a pak by se řešila kardinální a nebezpečná otázka: Kdo vlastně šéfuje fotbalovému hnutí – Pelta, či Berbr?
