Třiadvacetiletý útočník s reprezentací zvládl už dva tréninky, byť ani jeden z nich nebyl ve vysokém tempu.
"Je to nadějné, ale radost mi udělá, až dá v sobotu dva góly," prohodil spokojený trenér Karel Brückner a usmíval se.
Na mužstvu už nebyla znát otrávená atmosféra z předchozího dne, kdy se probírala kauza "Nedvěd". "To už je vyřešené," zdůraznil Brückner.
Dva dni před sobotním zápasem s Nizozemskem s mužstvem nacvičoval především standardní situace. Ve "hře" tak byli hlavně ti, kteří při nich mají úkoly v obou pokutových územích.
Hlavičkářům míče připravovali Poborský, Rosický a Šmicer, kteří centrovali zleva. Jarolím se Skácelem zase z druhé strany.
Náběh, hlavička a znovu centr. Kouč Karel Brückner co chvíli akci přerušil a hráčům vysvětloval, co by měli zlepšit.
Baroš číhal za pokutovým územím a odražené míče vracel prudce na branku. Když jeho dělovka zapadla pod břevno, jeden ze spoluhráčů obdivně pronesl: "A pak že to nepůjde."
Baroše už dva týdny bolí achilovka na pravé noze. Příčinou problémů je hematom v lýtku, odkud krevní sraženina při pohybu tlačí právě na achilovku.
"Je to zranění, při kterém se může hrát přes bolest. Není to jako u Šmicrova svalu, který si to může zhoršit," přemítal kouč.
Baroš měl celé lýtko zavázané tejpovací páskou a s ostatními spoluhráči vyběhl k rozcvičce, ale už po minutě se hlásil u lékařů. Asi v každém hrklo: nepůjde to!
Se špatnou zprávou však nepřišel, tejp chtěl jen povolit. Pak se znovu zapojil do tréninku. "Zkusil jsem to a uvidíme, jestli to půjde dál."
Šmicer, kterého omezuje malinká prasklinka ve stehenním svalu, trénink absolvoval také celý. "Ale šetřím se. Bojím se do toho šlápnout naplno, ještě mám dva dni čas," řekl záložník Vladimír Šmicer.
Přípravu s ostatními vynechal jen druhý brankář Jaromír Blažek, s naraženým palcem jen vyklusával kolem hřiště. "Ale v pátek už bych chtěl zase chytat."
Strahov spalovalo ostré slunce, přesto většina reprezentantů vyběhla v teplákových bundách. S krátkými rukávy si vyšli jen obránci Mareš s Kováčem, zvyklí na drsné počasí z Ruska, kde působí.
Ke konci tréninku si na zmenšeném hřišti národní tým zahrál na dvě, gól platil jen po přihrávce. "Kluci, promiňte," omlouval se Heinz, když byl s parťákem Junem sám před brankářem Čechem, ale místo přihrávky udělal kličku a gól tak nemohl platit.
Vzápětí na druhé straně Poborský z kroku "uklidil" míč jen do ruky gólmanovi Kinskému. "Steve, to snad ne," komentovali to ostatní. Poborský se chytil za hlavu a složil se na záda.
Z tréninkového zápasu lze vystopovat pravděpodobnou sestavu na Nizozemce. Ve žlutých rozlišovacích trikách hráli: Čech - Grygera, Rozehnal, Ujfaluši, Mareš - Poborský, Rosický, Galásek, Polák, Štajner - Baroš.
"Ale mně se zdáli lepší zelení, vyhráli přece," pronesl Brückner. "Mám teď dilema, jestli dát na efekt, nebo na krásu. A nebo to zkombinuju," dodal s úsměvem.
