„Ve hře bylo více týmů, ale byl jsem nastavený tak, že když hostování do léta, tak ve Zlíně. Zaprvé to tady znám. Zadruhé jsem cítil, že mě tady chtějí. A zatřetí jsem chtěl někam, kde k tomu budu mít vztah. Klubu jsem chtěl pomoct k záchraně,“ líčí Libor Holík, který mu poprvé pomohl ve středu do semifinále národního poháru.
Holík pomůže Zlínu se záchranou, Plzeň ho uvolnila na hostování |
Plzeň hraje o evropské poháry, ve Zlíně to je pouze o záchranu. Nevadí?
Alespoň se o něco hraje. Je to pro mě nová zkušenost. Když jsem tady byl poprvé, hráli jsme většinou v klidném středu tabulky, první půlrok za pana Bílka nahoře.
S tím jste si sedli i v Plzni, že?
Pro hráče je lepší, když ho trenér zná, navíc mi věřil. To je základ. Pak skončil, přišel další trenér a sázel na jiné hráče. Ale takový je fotbal.
Považujete plzeňskou kapitolu za uzavřenou?
Ještě tam mám smlouvu na příští sezonu a půl. Ale nechci nad tím ani přemýšlet. Jsem tady do léta kvůli Zlínu. Co bude pak, si řekneme.
Váš comeback do Zlína se zrealizoval až na poslední chvíli po třech ligových kolech. Nechtěl jste mít jistotu dříve?
Věděl jsem, že se moje pozice v Plzni nezmění. Přípravu jsem absolvoval s Viktorkou a pak jsme si s majitelem řekli, co a jak. Věděl jsem, že chci do Zlína.
Co se po pěti letech od vašeho odchodu ze Zlína změnilo?
Dá se říct, že je to tady pořád stejné. Trénujeme furt na Vršavě. Pár hráčů také zůstalo, s jinými se znám z ligy. Je tu spousta mladých kluků, což je skvělé. Na Zlín mám jen pozitivní vzpomínky. Posunul jsem se odsud do Jablonce, kde jsme hráli nahoře, pak do Plzně.
Libor Holík ze Zlína se raduje ze vstřelené branky v utkání proti Karviné.
Pořád máte auto se zlínskou poznávací značkou.
Měl jsem ho i předtím. Tuhle značku auta jsem chtěl a měli ho zrovna v Uherském Hradišti, takže náhoda. (úsměv)
Přivezl jste jím na trénink Gruzínce Načkebiju. Také náhoda?
Jsme spolu na hotelu. Musel jsem tady být dříve a ostatní si chtěli přispat, tak jsem vzal jen Zbyňu, jak mu tady přezdívají.
Ve středu jste poprvé od prosincového zápasu Konferenční ligy proti Astaně nastoupil od začátku v ostrém duelu. Jak jste čtvrtfinále s Libercem zvládl?
Hlavně jsem se těšil. Hrálo se mi dobře. I když na začátku jsem se musel rozdýchat, protože jsem delší dobu nehrál zápasy. Šlo to na mě poznat. Věřím, že se to bude jenom zlepšovat.
Takže jste přivítal, že jste po vystřídání nemusel podstoupit prodloužení?
Asi bych uběhal celých 120 minut. Když jsem šel střídat, cítil jsem se nejlépe. Ale tak to bývá. Důležité je, že jsme postoupili do semifinále. Už jsem to nemohl ovlivnit, ale kluci to zvládli výborně. Skvělá byla reakce na inkasovaný gól, hned na začátku prodloužení jsme dali druhý.
Zlín - Liberec 2:1 po prodl., domácí jsou v semifinále poháru. Rozhodl Janetzký |
Zlín je v semifinále v poháru. Jak vám to zní?
Jsme za to rádi. Je to příjemný bonus. Jen škoda, že v semifinále můžeme potkat Plzeň, proti které nemůžu nastoupit.
V poháru jste kmital na pravém kraji zálohy místo obrany. Byl to nezvyk?
Lépe se cítím na beku, kde hraji celý život. Ale také nahoře se mi hrálo dobře. Byl to první zápas, ale s Fantym (Fantiš) jsme si rozuměli. On je také univerzál, takže jsme se mohli měnit.
Co v neděli doma proti Baníku Ostrava?
Má výborné ofenzivní hráče a je kompaktní v obraně. Ale my potřebujeme bodovat, navíc hrajeme doma. Hlavní bude nasazení a k němu přidat fotbalovost.
