V Anderlechtu mu v červnu končí smlouva, klub už s ním dál nepočítá. Vlček se rozhodoval, jestli zůstat v Belgii v jiném klubu, ale nakonec zvolil návrat do Slavie.
"V Edenu bych měl ukázat nejpozději na poslední ligový zápas s Libercem na konci května," poznamenal.
Ještě jako divák by měl sledovat, jak svazoví šéfové předávají slávistům mistrovský pohár.
Liga v Belgii končí 17. května, ale je možné, že Anderlecht mohou čekat dodatečné zápasy o umístění. V současné době má na prvním místě stejně bodů jako druhý Standart Lutych. "Doufám, že to bude bez nervů. Že získáme víc bodů."
Kdy jste se pro návrat do Slavie rozhodl?
Čekal jsem, jak se vyjádří Anderlecht. Jestli mi prodlouží smlouvu, nebo ne. Ale měl jsem pocit, že pokračovat nebudu. To se nakonec stalo. Tak jsem čekal na nabídky. Přišly mi dvě z Belgie a ze Slavie. Takže to bylo jasné.
V Belgii by vám nenabídly lepší finanční podmínky?
Možná že jo, ale já ani nezačal jednat. Ani jsem na peníze nekoukal. Viděl jsem Slavii, nový stadion, šanci na Ligu mistrů. Za tím jsem šel. Taky si nemyslím, že by belgická liga měla vyšší úroveň než česká.
Vy osobně v Anderlechtu na jaře neprožíváte zrovna dobré časy.
První tři zápasy jsem nehrál, pak jsme čtvrtý vyhráli a já dal gól. Věřil jsem, že se situace otočí. Ale hned v dalším zápase mě trenér stáhnul ještě před poločasem, protože jsme prohrávali. Novináři to se mnou probírali. Proč zrovna já? ptali se.
A proč?
Protože nemám takovou pozici jako ostatní záložníci, tak jsem to odnesl. Na konci podzimu jsme se rozehráli, dostali se na první místo, ale já byl zraněný. Trenér neměl důvod měnit sestavu. Taky jsem měl smůlu, že na moje místo pravého záložníka byli čtyři hráči s delšími kontrakty.
Přitom by člověk řekl, že po minulé sezoně budete mít lepší pozici.
Myslel jsem si, že mi trenér bude víc věřit. Když jsem přišel, dal jsem dost důležitých gólů. Dostali jsme se až do finále poháru. Trenér mě podržel a já se mu odvděčil. Ale teď jsem byl pod tlakem, že buď něco udělám, nebo po padesáti minutách jdu dolů.
Zdůvodnil vám to?
Říkal, že pracuju poctivě, dobře. Ale prostě počítal s jinými hráči.
Jak jste to bral?
Nechci se chlácholit, ale nemyslím, že bych byl horší než oni. Když mě střídal, tak lidi pískali a skandovali moje jméno. Trenér se mi omluvil, ale stejně se nic nezměnilo.
Jak budete na Anderlecht vzpomínat?
Jen v dobrém. Prožil jsem tam rok a půl, rodina si rychle zvykla. Jen mi to trochu kazilo, že jsem přestal hrát. Ale jinak proti Anderlechtu neřeknu křivé slovo. Přál bych si končit titulem.
Také jste dal stý ligový gól?
Ale potom jsem přestal hrát. Takže další snad přijdou až za Slavii. Tedy doufám.
Anderlecht je vaše druhé zahraniční angažmá. Jak byste ho s tím v Dynamu Moskva srovnal?
Zrovna jsem říkal spoluhráči Danovi Zítkovi: můžu tě ujistit, že to tady bylo stokrát lepší než v Moskvě.
Když jste v lednu 2008 ze Slavie odcházel, hrála ještě na Strahově. Teď je v Edenu...
Hrál jsem tam přípravu za národní mužstvo, jinak ne. Na stadion se těším strašně moc. Když si vzpomenu na Strahov, tak mám husí kůži. Samozřejmě v negativním smyslu.
Co si od návratu do Česka slibujete?
Tyhle návraty nejsou vždycky dokonalé, ale já si věřím. Kdybych se bál, tak bych to v klidu dohrál v Belgii.
Mluvil jste už s trenérem Jarolímem?
Ano, než jsem podepsal smlouvu, tak jsem chtěl znát jeho názor.
Co říkal?
Říkal, že by byl rád, kdybych se rozhodl pro Slavii. To bylo pro mě důležité. Moje motivace není vykřikovat, že budu střílet góly, ale slibuju, že Slavii odevzdám to nejlepší.
V Belgii jste se teď potkal se slávistou Vladimírem Šmicrem, který v Antverpách absolvoval operaci kolene.
V pondělí jsme u mě doma sledovali derby, pak jsem ho vezl do nemocnice. Když Slavie vyrovnala, skákali jsme radostí.
Potkáte se i na hřišti?
Taky jsme o tom mluvili. Šmíca se nechce loučit z nemocnice, to by si nezasloužil. Jestli bude koleno v pohodě, chce se do toho obout. Kéž by mu to dobře dopadlo.
Myslíte si, že příchod do Slavie je vaším posledním přestupem v kariéře?
Třeba nemusí být Slavia se mnou spokojená... Ale větší přestup je to určitě poslední. Je mi třiatřicet, pomalu se blíží konec kariéry.
Kdy se blíží konec?
Pár let bych ještě hrát mohl. Jen si to člověk musí srovnat v hlavě, hlídat si životosprávu, regeneraci. Necítím se hůř. Nejdu do Slavie s tím, že je to můj konec, bez motivace. Naopak. Chci bojovat dál.
