Pro vás to musí být zvlášť lichotivá sezona, ne? Z bohéma se stal vůdce týmu, který je senzací ligy.
Změnil jsem se, zkrotnul. Už nejsem takový paličák.
Dřív jste se na fotbal několikrát úplně vykašlal. Proč?
Tenkrát v Hradci mi fotbal zošklivili trenéři. Řvali na mě, chtěli, abych se změnil v bojovníka. Tak jsem se na to vyprdnul. Tři roky jsem normálně pracoval.
Nadáváte si za to dneska?
Ne, byla to škola života, montoval jsem sádrokartonové stropy. Když jsem mrznul na stavbě v minus patnácti a hned ze šichty spěchal na trolejbus, abych stihnul trénink, začal jsem si fotbalu víc vážit.
Měl jste výjimečný talent, ale říkalo se o vás, že jste flamendr.
Dostal jsem nálepku, že piju a flámuju. Ale dát si pivo, to je přece normální. Jak mám rodinu, jsem v klidu.
Ale kouříte pořád, že?
Deset denně. Jen za trenéra Kotrby v Příbrami jsem zkusil přestat. Za tři týdny jsem přibral šest kilo, jedl jsem jak nezavřený, čokoládu, bonbony, salámy. Nešlo to vydržet.
|
Kdo je Marek Kulič |
Nevím, nikdy jsem nepřestal. Ale přemýšlím o tom.
Na hřišti bohémem zůstáváte. Kličky, „jesličky“, to je vaše.
Miluju, když můžu obránce vymáchat a pak poslat balon před prázdnou branku. Trenéři mi vyčítají, že málo bojuju, ale já potřebuju míč. Když ho mám, můžu s ním běhat dva dny v kuse. Když jsem hrál v Malšovicích B-třídu, chlapi u klandru se dohadovali: Hele, ten hraje jako Joska Kulič z Třebechovic. Nevěděli, že jsem jeho syn. Mazlení s míčem jsem po tátovi zdědil.
Přiznejte se: nechybějí vám góly?
Mně ne. Ale trenéři mi pořád opakují: Střílej, nebo nikdy nebudeš slavnej. Ale mně to nevadí.
Slavný budete, pokud se s Mladou Boleslaví dostanete do pohárů.
Kéž by. Pohár UEFA už jsem hrál s Příbramí, ale Boleslav považuju za nejlepší štaci. Je mi třicet, rád bych tady ještě pět let hrál, a pak se vrátil do Hradce.
