Trvalo deset měsíců, než se vrátil na ligové trávníky. Obnovenou premiéru po dlouhé zdravotní pauze si může odbýt už v sobotu v Jablonci, kde skláři startují jaro. „Už aby to bylo! Strašně mi to chybělo. V Jablonci bude určitě velká zima, tak snad nezmrzneme. Každopádně chceme co nejlépe odstartovat jarní část a honit týmy nad námi, nic jiného nezbývá. Já bych se rozhodně koukal nahoru,“ myslí na posun v tabulce Hora, jehož Teplicím patří po podzimu šesté místo.
Ač dlouho nehrál, vypadá to, že by mohl začít jaro v základní sestavě. Naznačila to generálka, v níž nastoupil v zahajovací jedenáctce a na hřišti vydržel 60 minut.
„Pořád to ale byl jen přípravný zápas, nevíme, co trenér Šmejkal zamýšlí. Každopádně já si věřím. Cítím se zdravý, ještě musím trochu posílit tu nohu, ale pohybově a fyzicky je to pořád lepší, jsem na sto procent připravený,“ nepochybuje šestadvacetiletý odchovanec Mostu, který má v 1. lize bilanci 7 sezon, 171 startů a 22 gólů.
I fotbalově se cítí fajn. „Jsem překvapený, že to je docela dobré, i když jsem věřil, že to nezapomenu a v noze mi to zůstane. Tak uvidíme, jak na tom budu v sezoně.“
Od trenéra Šmejkala cítí Hora důvěru, i když v přípravě si s ním musel nějaké věci vyříkat. „Kouč chce, abych hrál stejně jako na jaře. Vyčítal mi třeba, že v zápase s Partizanem Bělehrad na soustředění na Kypru jsem chtěl pořád balon do nohy, přitom moje hra je spíš do běhu. Trenér mi to docela důrazně vysvětloval, že mu to tam chybělo. Uvidíme, jak bude hodnotit generálku, jestli to tam už bylo či ne. Já myslím, že jo,“ ušklíbl se ofenzivní tahoun.
Po odchodu Martina Filla do Ostravy na něj budou nejspíš kladeny v Teplicích ještě vyšší nároky. „Už jsem ve věku, kdy bych na sebe měl brát odpovědnost, takže se to budu snažit plnit,“ slibuje.
Už příprava naznačila, že Teplice budou hodně sázet na Horovu spolupráci s nejlepším střelcem týmu Vaněčkem. „S Davidem jsem hrál už před zraněním, nebude to problém. Vždy mu řeknu, co od něj chci, to samé druhému útočníkovi Marku Červenkovi. Snad to tak bude fungovat dál, musejí mě poslouchat, jsou mladší,“ usmál se Hora.
