„Že se sejdeme někdy v áčku Liberce, to mě napadlo. Ale že spolu budeme za pár let v Dubaji, se Slavií, to opravdu ne,“ žasne o rok mladší Kolář.
Na soustředění v Emirátech spolu nejsou na pokoji: Pokorný obývá místnost v prvním patře hotelu Jebel Ali Beach s dalším bývalým parťákem Janem Sýkorou, Kolář zase s Ondřejem Kúdelou, který podepsal smlouvu se Slavií ve stejný den.
„Přišli v balíčku, tak jsou spolu,“ usmívá se Pokorný. „My dva se známe strašně dlouho, ale vždycky jsme se trochu míjeli. V jednu chvíli jsem byl výš já, pak on, potom byl třeba jeden z nás zraněný, takže jsme toho spolu tolik neodehráli.“
Ondřej hrál ve vyšších kategoriích, i když je o rok mladší?
Pokorný: Jo, protože on byl největší talent libereckého fotbalu. Já jsem si to musel všechno vybojovat, on byl už v šestnácti v nejstarším dorostu. Co se týče nadání, nikdo v Liberci ho nepobral víc. O Ondrovi se tam odmala hodně mluvilo, často kolem sebe slyšel, že bude chytat ligu. Ale měl složitější cestu, sám ví proč, říká mu to každý. Teď už nabral správný kurz.
PřestupyJak se mění prvoligové kádry před jarem 2018. |
Co bylo předtím špatně?
Kolář: Měl jsem problém v hlavě.
Pokorný: To ses pustil do dobré věci. Tak já se asi zvednu a půjdu, to bude nadlouho...
Kolář: Vždycky jsem slyšel, že mám velký talent, a je pravda, že jsem tomu tolik neobětoval. Šlo mi to samo, nedělal jsem nic navíc. Až když jsem přišel do áčka a narazil na konkurenci, poznal jsem, že jen talent nestačí. Začal jsem tomu dávat víc, ale později než ostatní. Kdybych se probudil třeba v patnácti šestnácti, mohl jsem být jinde.
Pokorný: Tím chce říct, že já jsem byl proti němu dlouho vlastně nekopa.
Kolář: Ne, tak jsem to nemyslel. Spíš tak, že Lukáš byl vždycky velký poctivák, obrovský dříč. V tom byl pro mě vzorem. To, co obětuje fotbalu, je až neuvěřitelné. Kdybych já dělal to samé, byl bych taky o něco dál.
Kdo vám nejvíc pomohl, abyste se změnil?
Kolář: Trenér brankářů Štěpán Kolář. Posunul mě fotbalově, má fantastické tréninky, ale hlavně mi pomohl lidsky. Potřeboval jsem změnit myšlení a on mě nasměroval. Hodně jsme spolu mluvili a on zjistil, co na mě platí. Jsem mu za to moc vděčný.
Pokorný: Z téhle odpovědi je poznat, že je to současný trenér. Bojuje se o místo, děláš to chytře! Já doplním, že trenér Trpišovský je taky skvělý, i asistenti (smích).
Fotbalista Lukáš Pokorný se stal novou posilou pražské Slavie.
Slavia z Ondřeje udělala nejdražšího brankáře v historii české ligy, stál 25 milionů korun. Jak se s tím žije?
Kolář: Že bych cítil tlak kvůli těm penězům, to ne. Spíš ho cítím proto, že jdu do velkoklubu, kde jsou obrovské nároky na to, aby byly úspěchy. V Liberci, když se dařilo, tak to bylo super, když se prohrálo, zase tolik se nedělo. Tady je každá porážka velký průšvih.
Znovu spoluPokorný a Kolář Dva kamarádi z Liberce se poznali už na základní škole, kde Lukáš Pokorný (ročník 1993) coby starší z dvojice chodil o rok výš než Ondřej Kolář (1994). Pak se potkávali v mládežnických týmech Liberce a v sezoně 2013/14 už i v áčku. Kolář debutoval v zápase proti Olomouci, kdy vychytal remízu a hosty poslal do druhé ligy, Pokorný si první start připsal už o pár měsíců dřív. Před rokem z Liberce odešel do francouzského Montpellier, jeho parťák mezitím začal pravidelně chytat. V lednu se oba znovu sešli ve Slavii. |
Lukáši, jak se s tlakem vyrovnáte vy?
Pokorný: Jsem zvyklý, protože ve francouzském Montpellieru jsme loni hráli o záchranu. Tím, že jsem nečetl noviny, nestaral se o okolí, jsem si to ale tolik nepřipouštěl. To je nejlepší cesta, jak bych to mohl zvládnout i tady. Když člověk nevnímá vjemy okolo, všechno jde líp.
Takže nekupujete noviny?
Pokorný: Od přestupu do Slavie zatím ani jednou. Nečetl jsem ani žádný článek o přestupu na webu, už ve Francii jsem se tohle všechno snažil omezovat. Novinařina je důležitá práce, děda s tátou články o mně pořád čtou a třeba jednou budu dělat to samé, pokud bude hrát někdy vysoko můj syn nebo vnuk. Ale když v tom prostředí fungujete, nechcete další brouky do hlavy.
Asi je fajn, že se můžete v novém týmu tentokrát opřít o dobrého kamaráda, ne?
Pokorný: Pro mě je i díky tomu tenhle přestup o dost jednodušší, než když jsem šel před rokem do Francie. Tehdy jsem odcházel do cizí země, srovnával se s jinou kulturou, všechno bylo složitější. Začínal jsem od nuly a všechno se zlepšovalo postupně. Tady znám tři čtvrtě kabiny, trenéry... Cesta je o hodně jednodušší. A to, že tu jsme s Ondrou oba, určitě pomáhá.
Francie vás zocelila?
Pokorný: Hodně. I když jsem pak na podzim už nehrál, šel bych do toho znovu, byla to ohromná zkušenost. Neznal jsem řeč, lidi, náturu... Hodili mě do vody a za týden jsem hrál zápas. Byl jsem kluk z Východu, který přišel a byl z toho všeho vedle.
Bylo těžké si vybojovat respekt?
Pokorný: My si možná myslíme, že jsme důležitá země, o které se v rámci Evropy ví, ale tam jsem poznal, že ne. Polovina lidí mi říkala, že jsem z Československa... Začátky byly krušnější, ale dalo mi to hodně.
Ondřeji, snažil jste se Lukáše na dálku podpořit?
Kolář: Měl jsem nějaké informace od jeho táty, který se v baráku nastěhoval pode mě. Takže jsem věděl, jak to prožívá.
Pokorný: Vůbec, nesnažil se, půl roku jsem o něm neslyšel. První půlrok jsem hrál a pořád mi psal, pak jsem vypadl a už se neozval (smích). Ne, vážně. Když jsem odcházel, taky jsem si říkal, že zůstanu s klukama v kontaktu, ale ono to prostě nejde. Každý máme jiný režim, je těžké to udržet. Přátelství se ve fotbale hledá složitě, kabina se často mění, je to kočovný život. Jste kamarád s těmi, které zrovna vídáte – a já jsem Ondru vlastně rok neviděl. Přitom předtím jsme se bavili hodně, chodili společně na obědy... Ale když se nevidíte osobně, všechno se mění.
Českého spoluhráče jste neměl. O koho jste se v Montpellieru mohl opřít?
Pokorný: Nejvíc mi pomohla manželka. Kdybych tam byl sám, užíral bych se. Hodně se snažil i majitel a kluci z týmu. Jedna starší paní, která v klubu pracovala, dokonce při mém odchodu brečela. Se všemi jsem měl nadstandardní vztahy, bohužel kromě trenéra.
V čem byl problém?
Pokorný: Než v létě přišel, něco jsem si o něm zjišťoval. Bývalý obránce, má rád poctivé hráče, těšil jsem se. Ale hráli jsme šest sedm přípravných zápasů a já dohromady odehrál 45 minut. Ujišťoval mě, že se mu líbí můj přístup, okecával to, neřekl mi na rovinu, v čem je problém. Ke konci podzimu se zranili skoro všichni stopeři, jeden hrál i se zraněním a on na lavičku nevzal žádného obránce - já zůstal doma.
Co jste dělal?
Pokorný: Poprvé v životě jsem šel za trenérem a chtěl jsem, aby mi to vysvětlil. Řekl jsem mu, že se mi ta situace nelíbí, dupnul jsem si. Překvapilo ho to, vystartoval na mě, najednou mi začal říkat důvody... Do té doby jsme vycházeli normálně, ale tohle moc nepřijal a později mi řekl, že se mnou už nepočítá a můžu si hledat nový tým. O to jsem byl radši za nabídku Slavie.
Zimní příprava 2018Jak se prvoligové týmy chystají na jaro. |
Ondřeji, co byla největší životní zkušenost pro vás?
Kolář: S trenéry jsem nikdy žádné problémy neměl. Nejtěžší období jsem zažil při zranění achillovky, které se táhlo rok a půl. Nikdo mi nebyl schopný pomoct, a dokonce mě přepadaly i ty nejčernější myšlenky - že budu muset s fotbalem úplně seknout.
Vážně?
Kolář: Jo, bylo to reálné. S nohou jsem nemohl vůbec nic dělat, nic nezabíralo a achillovku jsem měl rozpíchanou kortikoidy. Pořád hrozilo, že se úplně utrhne, takže mi hlavou opravdu běželo, že skončím. Paradoxní je, že ve finále mi pomohla operace, která trvala deset minut. Brzy jsem pak byl zpátky na hřišti.
Řešili jste tohle období spolu?
Pokorný: Dost jsme to probírali, vím, že z toho byl Ondra hlavně v prvním půlroce špatný. Každý v kabině se mu snažil pomoct, tak to v Česku je - podporujeme se. Zranění pro něj přišlo v nejhorší možnou chvíli, po půlsezoně, kdy se mu hodně dařilo. Tahal nás z bryndy a zachraňoval v lize.
Při ligové premiéře Ondřej vychytal remízu s Olomoucí a vlastně na dálku pomáhal zachránit i Slavii. Pamatujete?
Pokorný: Jasně, neskutečný zápas. Tam to lítalo... Navíc to bylo poprvé, co jsem viděl, že gólman dostal v 60. minutě křeče (smích).
Kolář: To je pravda, byly to křeče z nervozity. Dva dny před utkáním jsem skoro nejedl, nepil, pořád jsem byl na záchodě. Bylo mi osmnáct, přede mnou hráli Radek Kováč a Honza Rajnoch, já začínal a šlo o hodně - v boji o udržení byly namočené čtyři týmy a jeden z nich hrál proti nám.
Pokorný: Spekulovalo se, že to Liberec pustí. Už jsme měli jistou Evropu, ale kdybychom prohráli, Olomouc by se udržela. Kdyby se to Ondrovi nepovedlo, hned by se začalo mluvit o tom, jestli to bylo čisté. Neměl to vůbec jednoduché.
Kdo z vás byl vlastně v áčku Liberce dřív?
Pokorný: Ondra, ale já jsem zase hrál dřív zápas.
Kolář: Pravidelně jsme ale v lize začali nastupovat spolu.
Pokorný: To jo, ale on začal chytat a já už měl pět ligových startů. Bylo to znát (úsměv). Byli jsme vzadu dva nezkušení kluci, poprvé v historii hrál Liberec o záchranu... Nic moc. Ale ten tlak člověka posílí.
Kolář: Zvládali jsme to velice dobře, vzadu problém nebyl. Nedostávali jsme moc gólů. Na to, jak jsme byli nezkušení, to bylo slušné.
Pokorný: Během jedné sezony se nakonec protočili tři trenéři, neskutečný rok. Na konci jsme vyhráli pohár, takže jsme to tím ještě zachránili a tři měsíce nato už jsme hráli základní skupinu Evropské ligy.
JEDNIČKA Brankář Ondřej Kolář je definitivně slávistou, Liberec za něj dostal 25 milionů korun.
Poháry si můžete zopakovat ve Slavii, pokud zvládnete boj s velkou konkurencí.
Pokorný: Bude obrovská, zvlášť na místě stopera. Českou ligu někteří lidi pořád podceňují, ale když to vezmu post po postu, má podle mě Slavia kvalitnější tým než Montpellier. Vždyť máme v kabině třeba i Dannyho, který hrál s Cristianem Ronaldem, takovou personu jsem ani ve Francii v týmu nepotkal.
Kolář: Já jsem takové kluky vídal doteď jen v televizi, v Liberci jsem se s nikým takovým nesetkal.
Pokorný: Ne? A co Baroš nebo Kováč? Kluci, slyšíte to?
Kolář: Pardon, myslím samozřejmě zahraniční spoluhráče!
Pokorný: Zpátky k otázce, Slavia je prostě výzva. Kdybych se bál, tak tu nesedím, jsem na pláži ve Francii a jím v dobré restauraci tříchodové menu. Mohl jsem nehrát a užívat si život, ale naštěstí mám takovou povahu, že mi to nestačí.
Slavia vám může pomoct zpátky do zahraničí, ne?
Pokorný: Člověk nemůže hned po příchodu řešit, že chce časem někam odejít. Zahraničí je obrovské lákadlo, ale pokud budeme se Slavií úspěšní a budeme hrát Ligu mistrů, rád tu zůstanu do pětatřiceti.
Kolář: Já bych si určitě jednou rád zahrál venku, ale na to teď vůbec nemyslím. Soustředím se na Slavii, aby byla úspěšná, a nic jiného neřeším. Chceme vyhrát český pohár a pokusit se ještě stíhat Plzeň. Bude to těžké, ale ne nemožné.
