Kdy vás Liberec poprvé oslovil?
Minulé pondělí se mě inženýr Karl (majitel klubu) zeptal, zda, jak a čím jsem schopen Slovanu pomoci. Vyslovil přitom svoje vize, jak by si to představoval. Mně se ty vize nezdály tak scestné, jen jsem nechtěl hned vystřelit od boku kladnou odpověď. Liberec měl zájem, abych se zúčastnil už středečního pohárového utkání ve Fulneku, ale mám řadu aktivit a navíc se do toho promítla starost o zdravotní stav mé ženy, takže jsem úterý a středu strávil pohybem po zařízeních našeho zdravotnictví. Jednání proto sklouzlo do druhé poloviny týdne.
Co vás k Nise přivábilo?
Není za tím nic jiného, než že jsem tu 5 let a 1 měsíc pracoval. V létě 1999 jsme postoupili do finále českého poháru, ale vyřadila nás Slavia zlatým gólem v prodloužení, když Horváth trefil někoho do hlavy a míč se odrazil do sítě. Další sezonu jsme už pohár vyhráli a postoupili do Evropy. V té příští jsme se kvalifikovali do Poháru UEFA díky postavení v tabulce. Další rok jsme za přispění Pepy Csaplára ligu vyhráli. Můj vztah k Liberci nebyl jen platonický. Proto pokládám za svou povinnost mu teď pomoci. Mimochodem, od svého odchodu jsem měl trvalé křeslo na tribuně nedaleko majitele.
Kde byste chtěl vidět Liberec po podzimu?
Do konce zbývá ještě 7 kol, takže když všechno vyhrajeme, získáme 21 bodů. To máme dohromady za podzim 27. Já jsem každý rok říkal, že můj cíl je získat za sezonu 90 bodů. Jenže hráči mi to vždycky pokazili už ve druhém kole. Můj rekord byl, že jsme prohráli až ve čtvrtém kole...
Tak jinak: co by bylo pro Liberec reálným úspěchem?
Za dané situace, když je tak dlouhodobý propad, by umístění v první polovině tabulky na konci sezony asi bylo příznivým výsledkem.
|
Ladislav Škorpil Nový kouč Liberce, narozen 6. června 1945. Trenérskou kariéru začal už v roce 1969 v Hradci Králové. První mužstvo Hradce vedl od roku 1990 tři roky. Poté byl trenérem slovenské Dunajské Stredy, Dukly Praha a opět Hradce. V lednu 1999 začala jeho první liberecká éra. Během pětiletého působení U Nisy vyhrál domácí pohár, dovedl Slovan do pohárové Evropy a v roce 2002 spolu s Josefem Csaplárem k mistrovskému titulu. Od února 2004 do léta letošního roku vedl české reprezentační mužstvo do 21 let. Škorpil je známý svými bonmoty a prosazuje se i jako regionální politik: je zastupitelem Hradce Králové. |
Z Liberce jste před necelými čtyřmi lety odešel k reprezentační jednadvacítce. Co kdyby vám tehdy někdo řekl, že se vrátíte?
Že se vrátím, to si nepředstavoval v Liberci asi nikdo. Nikdo totiž nepočítal s tím, že v roce 2007 přijde sezona, kdy bude mít Slovan po devátém kole stejně bodů jako poslední mužstvo v tabulce. Chci se ale opřít o statistická data české ligy od roku 1993 - za všechny ročníky je Liberec souhrnně třetí za Spartou a Slavií. Když budeme úspěšní, nebudu tu muset být zbytečně dlouho. Už dřív jsem řekl, že není smyslem mého života zemřít na následky stresu.
Co bude vaším prvním krokem u týmu?
Jedna z úloh nejbližších dnů je dát dohromady realizační tým. Kandidáti jsou ti, kteří u týmu doteď působí, i několik dalších. Jsme schopni dát dohromady takový tým, že budou všichni zírat.
A druhým?
Důležité je vyřešit atmosféru v kabině. Žít s mužstvem, které je neúspěšné, není vůbec jednoduché. Do nepohody, která tady panuje, je třeba přinést relativní pohodu. Atmosféra musí být tvůrčí. Když se vítězí, hráči se bijou v prsa a říkají: To je tím, že jsme parta. Teď mají příležitost ukázat, že jsou parta i když se nedaří. Chci ulámat případné hroty rozporů mezi hráči, realizačním týmem i funkcionáři. Vždycky říkám, že fotbal je o protikladech. Zvednout tým nejde bez absolutní disciplíny. Přirovnal bych to ke stannému právu, kde se trestá i křivý pohled. Ale na druhou stranu musí být parta. Hráči na hřišti musí cítit, že je trenér po špatném výkonu neodepíše a hráči na lavičce, že má snahu je dostat na hřiště.
|
Škorpilovy perly O ambicích: "Já jsem každý rok říkal, že mým cílem je získat za sezonu 90 bodů. Jenže hráči mi to vždycky pokazili už ve druhém ligovém kole..." O důchodu: "Podle kalendáře jsem důchodce. Ale fyzicky mládnu, ještě jsem nepřekonal pubertu. To mě předurčuje k tomu, že mi je práce stále nabízena, i když by nemusela." O novinářích: "Těším se, že o nás budete psát pozitivně. Kdybyste neměli náměty na pozitivní psaní, tak vám velice rád napovím." |
Proč jste si vybral za asistenta Luboše Kozla, odvolaného kouče Jablonce?
Na trhu je třeba brát, co dobrého je a dokud to je. Co kdyby byl třeba asistent Kozel za týden ve Spartě? (Do odpovědi se vloží ředitel libereckého klubu Libor Kleibl: "My jsme chtěli Luboše už před sezonou, ale tenkrát dal přednost Jablonci.")
Co současnému Liberci schází?
Liberci nejvíc schází body... Je proto potřeba začít je získávat. Jak kola přibývají, prostor se samozřejmě zmenšuje.
Co říkáte kvalitě současného kádru Slovanu?
Situace si žádá analýzu kádru a tvorby mužstva. Tým nemůže být poskládaný halabala podle toho, jestli se zrovna nabízí výhodný kšeft. Jde o typologii hráčů, věk a tak dále.
Na jak dlouho jste podepsal smlouvu?
Na sklonku roku 1998 jsem seděl poprvé v Preciose s inženýrem Karlem a on mi podobnou otázku také položil. Se smíchem jsem mu odpověděl: "A není to jedno?" On říká: "Vy to už děláte dlouho, že?" První smlouvu v Liberci jsem měl na rok a půl, a protože jsme vyhráli pohár, tak jim bylo blbý mě vyhodit. Když mi končila druhá, vyhráli jsme ligu, a situace se opakovala. K jednadvacítce jsem odcházel se třetí smlouvou, která už zněla na neurčito.
Takže máte i teď smlouvu na dobu neurčitou?
Ano. Budu v Liberci tak dlouho, dokud to bude přínosné. To znamená do zítřka, do pozítří, týden, rok. Nebo do sedmdesáti, tím bych to ohraničil.
Kolik zápasů Liberce jste letos viděl?
V minulých sezonách to bylo vysoce nad 50 procent. Tento podzim jsem byl s Libercem na počátku jeho strastiplné cesty, protože jsem byl v Kazachstánu (S týmem Kostanaje Liberec vypadl z Poháru Intertoto). Z ligových utkání jsem byl reálně jen na tom s Plzní, které Slovan vyhrál. Snad je to dobré znamení.
Liberec je na tom špatně. Nezvažoval jste, jestli máte takové riziko zapotřebí?
Pochopitelně, že riziko to je. Ale když to vezmeme obráceně, jak říkal seriálový tvůrce Dietl, v Čechách se úspěch neodpouští. Při úspěchu roste počet lidí, kteří vám nepřejí. Tak proč bych se měl neúspěchu bát? Já bych se měl vlastně spíš bát úspěchu!
 POHODA. Staronový liberecký kouč Ladislav Škorpil měl na včerejší tiskové konferenci dobrou náladu. |
