Na Šimákovi bylo patrné, že si brankový návrat na ligové trávníky vychutnává. Ve sparťanském dresu se v lize objevil teprve podruhé a zrovna pod blšanskými chmelnicemi, odkud vyrazil v létě před čtyřmi lety do velkého fotbalového světa.
Poslední zápas ve žlutomodrém dresu vesnického klubu odehrál 13. května 2000. Od té doby zažil velký vzestup i pád v německé bundeslize, kde počátkem letošního roku náhle skončil a mluvil o konci kariéry.
Blšanský zápas bylo jeho šedesátým ligovým startem a trefa do Obermajerovy sítě patnáctým přesným zásahem v tuzemské soutěži. Počítá s dalšími, po fyzické stránce udělal dostatečné pokroky a trenér Straka už neměl v Blšanech obavy ho poslat na trávník ve chvíli, kdy jeho tým prohrával. "Honza se dává stále více dohromady, své si na hřišti splnil," uspokojil kouče poločasový výkon záložníka.
Šimák šel prý na hřiště s úkolem hrát ve druhé vlně za dvěma útočníky a využívat každé skulinky. "Trenér měl pravdu, chvílemi se tam skutečně objevilo hodně místa, chtělo to jen trpělivost," popsal zápas ze svého pohledu.
Jeho chvíle přišla v 82. minutě, kdy byl stav 1:1. Na hranici šestnáctky vystřelil a Obermajer si jeho nepříliš umístěnou střelu nechal proběhnout pod tělem. Sparta se dostala do vedení a Šimák se chvíli nemohl vymanit ze zajetí svých spoluhráčů, kteří na něho samou radostí naskákali.
Po zápase byl však více než s brankou spokojen s tím, že vydržel bez větších potíží celý poločas, který navíc jeho tým odehrál v poměrně vysokém tempu. "Třicet minut to bylo naprosto v pohodě, ale v závěru už mi tuhly trochu nohy. Ale to se ještě
zlepší," dodal Šimák závěrem.
 Sparťanský záložník Jan Šimák (vpředu) se snaží uniknout blšankému Luďkovi Zelenkovi |
