Jankulovski si s bývalým spoluhráčem z reprezentace po dlouhé době znovu zahraje na rozlučce, která na pražské Letné vypukne v 17 hodin. Na jedné straně mužstvo Rosického někdejších parťáků z národního týmu, na druhé hvězdy, které potkal během bohaté kariéry v zahraničí.
„Toto jsou akce, které u nás nemají moc obdoby. A dělá ji hráč, který patří k nejlepším hráčům nejen této doby, ale české fotbalové historie. Těším se hodně, snad si to Tomáš užije se vším všudy,“ řekl Jankulovski.
Říkáte, že tyto akce nemají moc obdoby, přesto je vyprodáno. Je to známka velikosti toho hráče?
Samozřejmě. U nás nikdy nevíte, jak lidi zareagují. Ale co se Tomáše týče, tak málokdo by tam nechtěl být. Kdyby byl větší stadion, zaplní se taky. Jsem za to rád. Dělal jsem to pět roků zpátky a přiznám se, že jsem netušil, jak na to lidé zareagují. A nakonec na Bazalech taky bylo 20 tisíc.
Je těžké takovou událost zorganizovat?
S Tomem jsme se o tom bavili, že dva tři měsíce neustále voláte, organizujete. Není to snadné. Po třech měsících organizace pak už jen doufáte, že v Den D všichni dorazí. Tím, že jsem to zažil, tak asi vím, čím Rosa prošel.
Jak vzpomínáte na první společné okamžiky s Tomášem Rosickým?
To jsme byli mladí. Když já začínal v nároďáku, on už tam byl - a bylo hned vidět, že je to persona, inteligentní kluk. V roce 2000 byl sice mladej, ale už ho všichni brali. Ne náhodou pak udělal takovou kariéru. Vždycky jsme spolu super vycházeli.
Máte nějakou mimofotbalovou vzpomínku?
S Rosou byla sranda, ale spíš měl rád svůj klid. Svou pohodu před zápasy. Hrával třeba hodně hry. Jiní chodili pokecat na kafe, on se soustředil spíš sám.
Říkalo se, že měl potenciál na Real Madrid, nakonec si v létě 2006 vybral Arsenal. Probíral tehdy přestup s ostatními spoluhráči z reprezentace?
Jo, ale každý se nakonec musí rozhodnout sám za sebe. Nabídek měl spoustu, rvaly se o něj i přední italské kluby... Určitě neprohloupil, v Arsenalu byl nakonec deset let. Jen si říkám, že možná kvůli náročnosti anglické ligy měl Tomáš z mého pohledu tolik zranění.
Kdyby tak často nemarodil, mohl vyhrát Zlatý míč?
Určitě by na to měl. Takových hráčů ve světě moc neběhá. Kdyby byl fit a hrál deset let bez zranění, šla jeho kariéra o stupínek výš. Ale to je kdyby.
