„Současná pozice obou týmů mě nepřekvapuje. Nepřál bych to nikomu, ale obávám se, že hlavně Slovácko bude vážným kandidátem na sestup,“ řekl bývalý reprezentant Vladimír Táborský.
Jaké jsou vůbec příčiny toho, že prvoligový fotbal v kraji skomírá? Tady jsou ty hlavní i s Táborského komentářem.
1. Chybí osobnosti. Švach, Baránek, Červenka, Činčala a nová posila Zúbek. O moc víc hráčů Zlína fotbalová veřejnost nezná. Podobné je to i ve Slovácku, kde mezi ligové osobnosti patří jen Drobisz, Němčický, Vozábal a Ivana.
Přitom právě zkušení mazáci jsou pro zachraňující se tým nepostradatelní. Na hřišti pomohou usměrnit mladé spoluhráče, dokáží se postavit verdiktu rozhodčího a nebojí se na sebe vzít zodpovědnost v krizových situacích.
„Zlín až na nepatrné výjimky nepracuje s hráči, kteří jsou mediálně známí. Slovácko je zase rozebraný tým. To je jasné fanouškovi, který přišel na fotbal poprvé,“ zamýšlí se Táborský. „Je nemožné neustále oslabovat mužstvo a hrát ligu jenom s mladými.“
2. Mizerná koncovka. Až na dvougólový úlet slováckého Kaspřáka při utkání v Teplicích neposlal žádný hráč na podzim víc než jeden míč do soupeřovy sítě. Je to tristní bilance. Vždyť Ivana ze Slovácka byl loni s jedenácti brankami nejlepším střelcem celé ligy a solidních šest gólů zaznamenal i zlínský Kraus.
„Byl jsem v Mladé Boleslavi, kde Zlín předvedl velice dobrý výkon, ale střelecky se neprosadil. Hráči nedovedou proměňovat ani vyložené brankové situace, to je jejich hlavní minus,“ upozornil Táborský.
Ve Slovácku se k nejproduktivnímu útoku přidává i poměrně často chybující hra obranné čtveřice. Často jde o nepochopitelné kiksy.
„Jejich zápasy jsou docela podobné. Hráli vyrovnané utkání třeba s Libercem, kterému stačilo čekat na jednu chybu a hned ji proměnit,“ podotkl Táborský. „Je scestné domnívat se, že nezkušená obrana Slovácka ani jednou nezaváhá.“
3. Doma se nedaří. O nedobytnou domácí tvrz se dlouho mohly opírat oba týmy. Slovácko ve dvou předchozích sezonách prohrálo v Uherském Hradišti pouhé dva zápasy, Zlín doma padl třikrát.
Heslo Můj dům - můj hrad ale letos neplatí. Zlínští fotbalisté z pěti utkání na vlastním stadionu třikrát ztratili body, Slovácko doma utrpělo tři prohry a na první vítězství stále čeká.
Při vyrovnanosti české ligy a při malé úspěšnosti na hřištích soupeřů oba týmy za domácí ztráty krutě platí.
4. Slabé návštěvy. Jen 1670 nejvěrnějších fanoušků se v sobotu přišlo podívat na bezbrankovou remízu Zlína s Jabloncem. Tým má doma nejnižší průměrnou návštěvnost. Pokles nepomohla zastavit ani nová tribuna. Schází pravá fotbalová atmosféra, která dokáže hráče vyburcovat. Navíc řada diváků tým jen kritizuje.
„Je jasné, že diváci přestávají mít trpělivost. Jsou i skalní fanoušci, kteří na fotbal jdou, i když je mužstvo na posledním místě. Ale naprostá většina se řídí podle toho, jak se týmu daří,“ všimnul si Táborský.
Větší diváckou podporu než Slovácko měly před dvěma lety jen Ostrava a Sparta. Ačkoliv návštěvnost stále zůstává vysoká, víc než dvojnásobná oproti Zlínu, úbytek fanoušků je i v Hradišti poznat.
„Za trenéra Jarolíma ale tým předváděl výborný fotbal, to na Slovácku pravidelně prohrávala i Sparta se Slavií. Jenže pak Jarolíma, a to prosím dvakrát podtrhnout, nesmyslně vyhodili,“ upozornil Táborský.
5. Kdo za to může? „V žádném případě to není vina trenérů. Naopak,“ domnívá se Táborský. „Třeba Zlín mě svou hrou v Boleslavi mile překvapil. Vždycky jsem si myslel, že je to mužstvo, které se venku postaví před šestnáctku a brání nula nula. Domnívám se, že změna hry je zásluhou trenéra Uličného. A ve Slovácku od trenéra Plíška s takovým týmem nikdo nemůže čekat zázraky.“
Článek vyšel 3. 10. 2006 v regionální příloze MF DNES
