Člověk se najednou ocitne v prostoru, kde si příroda přímo uprostřed města nerušeně dělá, co se jí zlíbí.
Fotbalisté hráli za Lužánkami naposledy v roce 2001. Pak už stadion, kam na zápasy chodilo až 50 tisíc diváků, jenom chátral. Ochozy prorostly vysoké stromy a udržovaný trávník vystřídaly bodláky.
MF DNES se do slavného sportovního stánku vydala s botaničkou Petrou Štěpánkovou a zoologem Zdeňkem Laštůvkou z Mendelovy univerzity.
Zdánlivě nehostinná stavba totiž ožila, byť trochu jinak, než její stavitelé plánovali. Usadily se tu desítky druhů rostlin a živočichů.
"V tribunách hlediště převažují dřeviny různého stáří. Nejpočetněji zastoupený je zde pajasan žláznatý, který k nám byl zavlečený z Číny a Koreje. Velmi rychle a snadno se rozšiřuje," rozhlíží se po stadionu Štěpánková.
Sportoviště nyní připomíná především rumiště, místy step.
"Trávu nahradily víceleté druhy a nakonec stromy a keře," říká botanička. Stadion se rychle stal domovem i pro řadu živočichů.
Žijí tam kuny, bažanti i celá řada dalších ptáků. Z nedalekého arboreta Mendelovy univerzity tam zalétá vzácný hmyz, například některé druhy včel.
"Ve větší míře je tu bělásek rezedkový. Je to jeden z tažných druhů motýlů, podobně jako jsou tažní ptáci. Žije normálně ve Středomoří, každoročně však letí na sever," vypráví Laštůvka a ukazuje na poletujícího motýla.
Podle něj je stadion ukázkovým případem toho, jak se prostředí rychle mění, když ho člověk opustí. "Jistě bychom v okrajových částech města našli spoustu starých opuštěných podniků, ale ne v takovém rozsahu," podotkl Laštůvka.
Dlouhý boj o nový stadion
Už když fotbalisté stadion před dvanácti lety opouštěli, byl v dezolátním stavu. Prvoligový fotbal se pak přesunul do Srbské ulice v Králově Poli, kde jsou ale fanoušci trvale nespokojení.
Výtky k prostoru pro 12 550 návštěvníků se týkají lecčeho: špatného výhledu, akustiky, nezastřešených míst i nedostatku parkovacích ploch.
Reportáž z přírody na stadionu a rozhovor se Zdeňkem LaštůvkouČtěte v pátek, 16. srpna 2013
MF DNES v počítačiMF DNES pro iPad a iPhone
Od roku 2001 proto zazněly všemožné plány na obnovení slávy lužáneckého stadionu, u plánů však také zůstalo.
Město navíc nyní vede soudní spor o cesty kolem stadionu s firmou Czechcity. Společnost tvrdí, že silnice a chodníky patří jí, a odkazuje na kupní smlouvy.
S tím ovšem nesouhlasí město, které je majitelem pozemků, na kterých cesty leží. Podle náměstka primátora Olivera Pospíšila (ČSSD) vedly asfaltové silnice místem už v době, kdy chodili fanoušci na stadion na fotbal, tudíž nárok firmy považuje za kličku.
Loni v červnu dal soud městu za pravdu, Czechcity se však odvolala a případ teď leží u krajského soudu. Dokud nebude soudní spor ukončen, není podle vedení města možné vyřídit územní rozhodnutí pro rekonstrukci stadionu.
"Kdyby se nám kupily peníze na nový stadion v pokladně, tak bychom byli naštvaní. Situace je ovšem jiná, takže si můžeme dovolit luxus čekat na soudy," poznamenal Pospíšil.
Snad se toho ještě dožiju, doufá veterán
Hlavní problém je totiž stále stejný - peníze. Rekonstrukci v ceně kolem dvou miliard korun není město podle primátora Romana Onderky (ČSSD) schopné zaplatit samo.
"Jediné řešení by bylo financování ve spolupráci se státem, krajem a soukromým investorem," uvedl Onderka.
Na stadionu za Lužánkami se tak jen jednou za čas sejde několik set fanoušků k protestu, aby připomenuli politikům, že se za Lužánky chtějí vrátit. Naposledy se takový pochod odehrál v lednu na oslavu 100 let Zbrojovky.
"Věřím, že se nového stadionu ještě dožiju," zadoufal tehdy brankář mistrovského týmu Zbrojovky z roku 1978 Josef Hron.
