Minulou sobotu jeho jméno vyvolávalo celé hlediště. Záložník Abrahám měl lví podíl na domácím vítězství Synotu 3:2 nad Olomoucí: dal první a třetí branku, tu vítěznou v poslední minutě!
"V osmdesáté minutě mě braly křeče a nakonec dám vítěznou branku. Já nemohl uvěřit vlastním očím ani uším. Míč byl v olomoucké síti a hlediště bouřilo. Byly to prostě nádherné pocity," říká Abrahám, který podle vlastních slov zahrál i lepší zápasy. "Ale tenhle můj výkon byl prostě vyšperkovaný těmi góly."
Celý sobotní večer přijímal gratulace, na mobilu mi pípala jedna esemeska za druhou. "Hned po zápase mi volali táta s mámou a byli strašně šťastní. Hlavně táta to prý šíleně prožíval. Až mívám strach, aby z toho jednou nedostal infarkt."
Oslavy se ale žádné nekonaly. "Během sezony nějaké velké oslavování nemám rád," vysvětluje univerzální fotbalista, který zvládne všechny posty v obraně i v záloze. "Po večeři jsme šli s přítelkyní Lucií domů a já, jak už to u mě po vydařených i nevydařených zápasech bývá, dlouho nemohl usnout."
Narodil se v Moravské Třebové, ale pochází z Rychnova na Moravě, kde žijí rodiče. Kopat do míče začal doma v Rychnově, potom hrál v nedalekém Mladějově, pokračoval žákovskými zápasy v Moravské Třebové.
"Všude mě za sebou táhli starší bráchové Jirka a René. Těm vděčím za to, kde dneska jsem, Stejně tak rodičům, kteří můj fotbal vždycky podporovali. Dodnes tvrdě pracují a proto na zápas přijednou jen občas. Alá já jsem rád, že si aspoň o víkendu odpočinou."
Když mu bylo sedmnáct a hrál za dorost dnešního FC Brno, klub tehdy na mladičké fotbalisty tlačil, aby podepisovali dlouhodobé smlouvy.
"Smlouvy až na osm let, to se mi tenkrát moc nezdálo. Jednak mi radili lidi kolem a pak už jsem taky měl svou hlavu," vzpomíná Abrahám. "Takže i když jsem se tím možná fotbalově sám přibrzdil, nepodepsal jsem. A dneska jsem rád, protože pořád ještě potkávám bývalé spoluhráče, kteří tenkrát podepsali a dodnes se tlučou do hlavy."
Odešel tedy do třetiligového Zemanu Brno, za což nejvíc vděčí Karlu Jarůškovi. "Ten se zachoval opravdu férově a s tím přestupem mi pomohl," vzpomíná Abrahám na dnešního sportovního ředitele prvoligového Brna.
V Zemanu Brno si zahrál třetí ligu vedle známého Romana Kuklety, který na rozdíl od něj s kariérou pomalu končil. "O Kukletových problémech v minulosti jsem leccos zaslechl, ale on se fakt změnil. Navíc vynikajícím fotbalistou zůstal, byl fajn a já se od něj na hřišti naučil moc a moc. On pro mě byl takovým pohlazením po fotbalové duči," zavzpomínal na někdejší brněnskou a sparťanskou problémovou hvězdu.
Právě v třetiligovém brněnském mužstvu se poznal s pozdějším velkým kamarádem Romanem Veselým, který současně hrál futsalovou ligu za Helas Brno. "A Roman mě k tomu futsalu zlákal taky. Brali jsme to jako vhodný doplněk velkého fotbalu."
U futsalu Abrahám zůstal i po přestupu ze Zemanu Brno do Dolních Kounic. "V Kounicích byla také třetí liga, tak se to skloubit dalo," říká.
Futsal hrál tak dobře, že byl před necelými třemi lety nejen vyhlášen Objevem ligy, ale dostal se i do nominace na futsalové mistrovství Evropy, které se hrálo v únoru 2001 v Moskvě. Jenže na východ už Abrahám neletěl.
"To jsem právě přestupoval do Synotu. A ještě přetím jsem tehdejšímu trenérovi Komňackému slíbil, že když v testech obstojím, tak futsalu nechám. A já sliby plním," poznamenává absolvent brněnské obchodní akademie.
Do první ligy mohl vstoupit už o dva roky dřív, ale překazilo mu to zranění. "Synot mě zkoušel už v lednu v devětadevadesátém, ale dostal jsem zánět achilovky a z přestupu sešlo. Ale v Kounicích mi to pak docela šlo, tak se Synot po těch dvou letech ozval znovu."
Nejvyšší soutěž v mužstvu tehdejšího nováčka začal hrát záhy pravidelně. "Ono je to často hodně o štěstí, třeba aby člověk padl do oka trenérovi," říká fotbalista, který svůj vzor míval v argentinském útočníkovi Caniggiovi.
"Taky mi hodně pomohlo, že mě brali jako univerzála. Já se sice nejlíp cítím na místě středního defenzivního záložníka, což momentálně hraju, ale spoustu zápasů jsem ze začátku v Synotu odehrál jako pravý obránce. Skoro celý minulý ročník to zase byl levý bek a poslední čtyři jarní zápasy jsem kvůli velké marodce musel na stopera."
Trenér Karel Jarolím o něm mluví jako o pracovitém fotbalistovi, který to má v hlavě srovnané, a který umí jít za svým cílem.
O jaký cíl v Abrahámově případě jde?
"Hlavně aby naše mužstvo šlapalo, abychom se v tabulce dostali mnohem výš. Když se povede tohle, pak by mohlo přijít to ostatní. Chraň bůh, že by se mi v Synotu nelíbilo, ale třeba by přišla nabídka i z jiného klubu," přemítá.
A co národní mužstvo? "To nekomentuju, to je pasé," vystřelí. Po krátké odmlce však Abrahám dodává: "Já vím, že se nikdy nemá říkat nikdy."
