"Když jsme se dozvěděli, že semifinále hrajeme s Nizozemskem, říkali jsme si, že hlavně nesmíme udělat ostudu," vzpomíná internacionál Antonín Panenka. "Jenom nedostat čtyři pět gólů, modlili jsme se." Z tehdejších nizozemských reprezentantů šel opravdu strach. Vždyť před dvěma lety byli ve finále mistrovství světa, ve kterém jen těsně podlehli domácímu západoněmeckému týmu. A jejich obávané trio Rep - Cruyff - Rensenbrink bylo odborníky považováno za nejlepší útok světa.
"Já byl tenkrát v národním mužstvu mezi zkušenými harcovníky za zajíce," říká Zdeněk Nehoda. "Byl jsem patřičně drzý, a tak jsem od začátku hlásal, že do Jugoslávie letíme hrát finále. Ale spíš to byly jen takové řečičky, abych si dodal sebevědomí. Jinak mi z těch Nizozemců taky vůbec nebylo do zpěvu."
Ostřílený brankář Ivo Viktor patřil podle Nehody k těm, kteří to většinou viděli černě. "Raději jsem byl vždycky při zemi a pak jsem se na hřišti snažil, aby to dopadlo opačně," poznamenává gólman, který měl tehdy obrovský podíl jak na postupu do finále, tak o čtyři dny později na zlatém penaltovém triumfu nad favorizovanou SRN. "Ale tady jsem to viděl opravdu zle. Když jsem si představil ten jejich útok, málem se mi tajil dech."
Všichni hráči měli z Nizozemců respekt, i trenér Václav Ježek dobře věděl, že jeho fotbalisté mohou jenom překvapit. "Ale on ten respekt přece jen k něčemu byl. Na silného soupeře jsme se připravili stoprocentně, Ježek vymyslel perfektní taktiku a šlo se na hřiště," popisuje Panenka. "Třeba já měl zachytávat nájezdy Cruyffa, pak ho přebíral Dobiaš. A takhle jsme to měli na všech postech."
Nehoda vzpomíná, že československému mužstvu tehdy nahrálo i počasí. "Těsně před zápasem přišla průtrž mračen a pak jen lilo a lilo. Terén byl strašně těžký a samozřejmě trochu srovnal výkonnostní rozdíly." Diváci v ochozech záhřebského stadionu i u televize nevěřili vlastním očím. Čechoslováci vedli gólem kapitána Ondruše, který si dal ale čtvrt hodiny před koncem vlastní branku. Prodlužovalo se.
"Říkali jsme si, je to dobré, ostudu jsme neudělali. Jenom vydržet, aby nám to tam nenasázeli teď," pokračuje Panenka. "Ale ukázalo se, že soupeř byl v tom prodloužení nervózní mnohem víc než my. Také když Nehoda dal na dva jedna, van Hanegem řekl rozhodčímu, že je bastard, a pakoval se ven. To už jsme pak hráli deset proti devíti, protože předtím byli za fauly vyloučeni Pollák a Neeskens." Dobojováno, 3:1 v prodloužení!
Dnešnímu reprezentačnímu trenérovi Jozefu Chovancovi tehdy bylo šestnáct. "Samozřejmě jsem tenhle zápas hltal doma na Slovensku u televize. Já se nebál, věděl jsem, a se mnou celé Dolní Kočkovce, že vyhrajeme. Tenkrát se ještě opravdu spontánně a upřímně fandilo, pesimistů bylo málo."
