Gratulujeme! Jakou váhu přikládáte individuálnímu bodování, které kromě našeho listu přináší i deník Sport a týdeník Gól?
Vím, že to lidi sledují, kluci v kabině mi pořád něco hlásí. Je to příjemný pocit. Ale taky vím, že hodnocení hráče ovlivňuje víc faktorů. Pro mě je nejdůležitější slovo trenéra a pohled na tabulku.
To všechno vás může těšit. Máte životní podzim?
Snad. A byl bych rád, kdyby se to nepokazilo. Věřím si, mám chuť. Táta mi vždycky říkal: Jdi se na hřiště pobavit a víc o tom nepřemýšlej.
Možná to byl váš poslední zápas v Liberci. Údajně po vás sahají Norimberk a Spartak Moskva...
Já fakt nevím, ptejte se manažera Laciny. Teď budou dva měsíce přestupů, uvidí se.
Kam byste šel rád vy?
Valencie nebo Arsenal. To jsou moje sny. Mířím vysoko, že jo? Ale Německo by mi taky mohlo vyhovovat. Nezáleží jen na mně.
V osmnácti jste si zahrál za národní mužstvo pomalu dřív než v lize. Pak se to zaseklo. Proč?
Byla to rychlá cesta. A jak to přišlo, tak to zase odešlo.
Dospěl jste už pro návrat?
Tři roky pod panem Brücknerem hraje nároďák výborně, nemění se, je těžké zapracovat do systému nové hráče. I když - my v Liberci máme systém podobný...
Proč jste nevydržel už tehdy? Zpychl jste?
To ne. V Brně mužstvo nešlapalo a já neměl na to, abych to změnil. Bylo těžké odrazit se zase nahoru, pomohl mi až přestup do Liberce. Hraje se tu jinak. Už pod trenérem Csaplárem to byla hodně natláková hra, poziční bránění. Za Grigy jsme přidali víc kombinace. Je to vyšší škola.
Vám to ale chvíli trvalo, než jste se chytil, že?
To jo. Musel jsem na to přijít, nechat si to uležet v hlavě. Co můžu pro mančaft udělat já, co můžu chtít od něj, co po mně chce trenér.
Jak se přemýšlelo patnáctimilionové, tedy nejdražší posile v historii klubu na lavičce?
Mohl jsem být ukřivděný, nebo se s tím srovnat, makat a věřit, že moje šance zase přijde. A já si v životě věřím, to je, myslím, důležité.
Měnil jste se i fyzicky - šlachovitý chlapec, pak trošku odulý svalovec a dnes štíhlý muž. Jak to přišlo?
Vždycky jsem se snažil hodně chodit do posilovny. Pokračoval jsem i v Liberci. Až mě museli brzdit, měl jsem moc svalové hmoty. Lépe jsme vyvážili tréninky, to k tomu také přispělo. Nejsem žádná vazba. Ale teď se cítím výborně, silný. Bavil jsem se o tom i s klukama z Itálie, tam se hodně posiluje. Ujfaluši taky nabral na stehnech.
Rychlejšími proměnami než postava prochází vaše hlava s účesy. Teď je to žlutý punkový kohout. Chcete být českým Beckhamem?
To ne, rád bych zachoval svůj styl. Ale mám tady kamarádku kadeřnici, tak občas zajdu. Aby mě ostříhala a něco s tím udělala.
