"Dobrý brankář musí být především spolehlivý," říkával Kouba neustále. O něm to bezesporu platilo. Vyjma památné dalekonosné dělovky Juraška v derby se Slavií na jaře 1993 těžko objevíte nějakou fatálnost, kterou by provedl v začátcích samostatné české ligy, kdy jí vládl na místě gólmana.
Mimochodem: zmíněná Koubova minela je stejně mimo soutěž, došlo k ní ještě na sklonku federální ligy...
ANKETA: Nejlepšího brankáře volte zdeHlasovat můžete do neděle 21. dubna do 23 hodin |
Jako malý kluk se Petr Kouba zajímal o úplně jiné věci než fotbal. Přitom táta chytával za reprezentaci a byl na stříbrném mistrovství světa 1962 v Chile. "Až ve dvanácti jsem řekl tátovi, aby mě vzal do nějakého pořádného klubu. Hned mě šoupli do brány, prostě po tátovi," vzpomíná.
V pražské Bohemce vyrostl do ligových parametrů. Získal cit pro míč. "V dorostu jsem si ho zvýšil tím, že jsem občas chytával bez rukavic, abych měl silné prsty," popisuje svůj recept dnešní šéftrenér mládeže sparťanských gólmanů.
ZA JABLONEC A ZA ŽIŽKOV. I v jejich dresech sbíral Petr Kouba starty v samostatné české lize.
Zkraje roku 1991 přestoupil do Sparty za tehdy rekordní sumu domácího trhu, v německých markách se vyplácely téměř dva miliony korun. Praštil se studiem na vysoké škole a všechen čas věnoval fotbalu.
Začaly nejslavnější časy novodobé Sparty. Památné tažení nultým ročníkem Ligy mistrů až na pomyslné třetí místo v Evropě, vítězství nad Barcelonou, ligové tituly... A také nezapomenutelná sestava s kanonýrem Sieglem, špílmachrem Frýdkem a později Nedvědem, stoperským duem Novotný, Chovanec a v brance pochopitelně s Koubou.
Nejlepší brankářAnketa Ligové fotbalové asociace a portálu iDNES.cz
|
Koubič, jak mu každý říkal, byl podepsán pod všemi úspěchy. Stal se hvězdou a prvním hráčem v dějinách samostatného českého státu, který v roce 1993 získal korunu Fotbalista roku.
Skvělé zákroky mu natolik posílily sebevědomí, že dokonce vstřelil ligový gól. V květnu 1995 proti Českým Budějovicím zpečetil vítězství 4:0 proměněnou penaltou.
Na gólmana nebyl vůbec čahoun, obtížněji se dostával do výšky při centrovaných míčích, ale sázel na jiné brankářské vlastnosti: mrštnost, výbušnost a rychlé nohy. "Brankáři jsou gumáci," tvrdil. On sám toho byl důkazem. Nebál se ostrých střel, klidně se jim postavil čelem.
Odvahu si dodával muzikou. Když ze sparťanské kabiny duněl Ozzy Osbourne nebo Iron Maiden, tak prsty v tom měl právě Kouba. Jako v desítkách povedených ligových zápasů, které z něj nakonec udělaly reprezentační jedničku a dovedly ho až ke stříbru na mistrovství Evropy v Anglii.
A právě tam se Koubova kariéra zvrtla. Ve finále ho dvakrát pokořil střídající Oliver Bierhoff a následný přestup do La Coruni v létě 1996 nelze nazvat jinak než životním omylem. Kouba už obtížně hledal cestu zpět na výsluní.
Před podzimem 1998 odešel na hostování do Viktorie Žižkov. Opět pravidelně chytal, a když při derby na Spartě lapil penaltu kamarádovi Horstu Sieglovi, celá letenská tribuna skandovala jeho jméno.
Po půlroce se musel do Španělska vrátit a trpět další měsíce.
Až na sklonku kariéry, ve 32 letech, se vrátil natrvalo. Sezonu 2001/02 válel v Jablonci. Vypadal jako vždy: trenýrky až po kolena, volná výstroj. Něco jako hokejový gólman.
Nezměnil se. Zůstaly mu i jeho rituály. Při rozcvičení pustil poslední střelu do sítě. "Aby se naposledy rozvlnila síť a nic mi tam už nespadlo při zápase." Před zápasem si na penaltě zkusil výskok. "Abych nebyl dřevěný." Pak plácl do břevna a potřepal se sítí. "Pojistka, že mi tak skutečně nic nespadne."
Do Sparty se nakonec vrátil v roce 2002. Jen jako náhradník. "Dobře jsem věděl, že nemám šanci bojovat o post jedničky s Jardou Blažkem a Michalem Špitem. Vedení chtělo mít v týmu zkušeného srdcaře, to byla moje role."
Za celé tři roky nastoupil v lize jen třikrát. Vzpomínky zůstávají hořké. Proti Slavii byl vyloučen za nedovolené hraní rukou a následně na Slovácku neudržel lehký centr a domácí Milan Ivana skóroval do prázdné branky.
Sparta tehdy prohrála 0:2, odvolala trenéra Jiřího Kotrbu a pro Koubu to byl 27. března 2004 poslední ligový zápas v životě.
Škoda, gólman jeho kvalit by si zasloužil triumfálnější rozloučení.
