"S Rapidem Vídeň mám titul, čtyři druhá místa, vítězství v poháru, ale já si pořád nejvíc cením toho, když jsme se Slovanem postoupili do první ligy," vrátil se Maier do roku 1993. "To je pro mě nejhlubší fotbalová vzpomínka. Výš neřadím ani to, že jsem byl na dvou mistrovstvích Evropy. Ano, mám stříbro, ale nechytal jsem."
Dnes 47letý rodák z jihomoravských Boskovic se v Liberci objevil v roce 1992. Fanoušci ho nejdřív nechtěli a vyvolávali jméno jeho předchůdce. Brzy si ho však oblíbili. Nejen díky výkonům v brance, ale i díky přátelské, nekomplikované povaze.
ANKETA: Nejlepšího brankáře volte zdeHlasovat můžete do neděle 21. dubna do 23 hodin |
"Byl to výborný brankář, ale taky skvělý parťák, který byl důležitý pro pohodu v kabině," říká o něm trenér Jiří Štol, který v úvodu liberecké ligové éry působil jako asistent Vlastimila Petržely. "Takové hráče tým potřebuje. Nezkazil žádnou legraci, byl naší vůdčí osobností, mezi hráči všechno organizoval."
Roli vtipálka, hecíře a dobrého ducha kabiny potvrdil Maier i v reprezentaci, kde byl dlouholetým náhradníkem. Na evropském šampionátu v roce 2000 příliš vytížený nebyl, a tak si přibral ještě funkci týmového kadeřníka. S pomocí strojku oholil hlavu například útočníku Kollerovi či obránci Řepkovi. Tvrdil přitom, že lazebnickému řemeslu se vyučil na vojně, když stříhal nakrátko nováčky.
Nejlepší brankářAnketa Ligové fotbalové asociace a portálu iDNES.cz
|
Za Liberec nastoupil celkem ve 148 utkáních. A připsal si tu ojedinělý rekord 104 odchytaných zápasů v řadě. Toho si vždycky cenil víc než utkání s čistým kontem.
"Odchytal jsem v Liberci vynikající i strašidelné zápasy, ale po celých šest let jsem měl fanoušky na své straně. Aspoň většinu z nich."
V roce 1998 dostal lano z rakouského Rapidu Vídeň a odcházel za velkého smutku libereckých fanoušků se slovy: "Pokud si vytvořím aspoň ze sedmdesáti procent takovou pozici, v jaké odcházím z Liberce, tak to bude super."
Přání se Maierovi splnilo vrchovatě. Jeho angažmá v Rakousku se povedlo, i tam se stal miláčkem tribun a získal rakouský titul. Říkalo se mu Der Elfmeterkiller, Penaltový zabiják. Hned v prvním ligovém zápase v Grazu totiž chytil dvě penalty a přezdívka byla na světě.
Rakouské angažmá bylo symbolickým završením Maierovy brankářské pohádky. Ve Vídni totiž začátkem devadesátých let po vyhazovu z Drnovic pracoval jako pomocný dělník. "Kolem stadionu Rapidu jsem denně ráno o půl šesté chodil na stavbu, kde jsem dělal děvečku pro všechno. Tehdy v roce 1992 mě rozhodně nenapadlo, že se do Vídně vrátím jako hráč slavného rakouského klubu," vzpomínal Maier v pozdějším rozhovoru pro MF DNES.
Rakouské angažmá se nakonec protáhlo na sedm let, kariéru Maier zakončil ve svých 39. "Na to, čeho dosáhl, může být pyšný. Vydržet tak dlouho v zahraničním klubu, komu se to podaří?" říká někdejší Maierův liberecký trenér Jiří Štol. "Někdo jde do zahraničí jako hvězda, ale neprosadí se tam. On je takový typ, že si z toho nedělal velkou hlavu, věřil si. Kamkoli přijde, je schopen hned zapadnout do kolektivu, to je velká výhoda."
Český titul jako hráč Maier nikdy nezískal. Působil v Liberci v době, kdy tu ještě nikdo nemohl tušit, že klub zvedne mistrovskou trofej nad hlavu hned třikrát. Tehdy začátkem devadesátých let si hráči U Nisy ještě věšeli dresy na hřebíky, hrálo se na rozbahněném trávníku a o krytých tribunách si mohli místní nechat jen zdát.
"Všechno v klubu se šilo horkou jehlou a dělalo se na koleni, ale my jsme při sobě drželi jako psi. Bylo to opravdu jeden za jednoho, jako mušketýři," vracel se Maier ke svým začátkům na severu Čech. "Když si na to teď vzpomenu, běhá mi mráz po zádech. Navíc lidi tehdy tleskali i za střelu, která letěla třicet metrů vedle brány, zatímco dnes každý čeká jen vítězství."
"Měl trochu smůlu, titul by si určitě zasloužil," uznává trenér Štol.
Mistrovské oslavy však Ladislav Maier se "svým" Libercem však přece jen zažil. V roce 2006 byl u druhého libereckého titulu coby sportovní manažer.
