Doma jsou na něj právem hrdí. Aby ne. Vždyť ještě v červnu mu patřila nálepka fotbalisty divizního Náchoda a už o měsíc později se potkával na hřišti s hvězdami české ligy ve Slavii Praha.
Přitom je mu pouhých 18 let. Šéfům "sešívaného" klubu se zkrátka jeho projev zalíbil. A on teď prožívá pohádku, o které se mu ještě nedávno ani nesnilo.
"Ve Slavii je to paráda. Užívám si každý trénink. Učím se, co to jen jde. Ale jsem spokojený a hrozně se mi v klubu líbí. Neměnil bych," říká nová hvězdička na českém fotbalovém nebi Jiří Vondráček.
Sžívá se s novým prostředím a po opuštění domova se musel výrazně osamostatnit. V 18 letech si poprvé sám vybírá bydlení.
"Slavia mi nejdřív platila hotel, ale od doby, co mám smlouvu, sháním byt. Pořád někde lítám, prohlížím pracně realitky, abych neskočil jen tak do něčeho," směje se náchodský odchovanec. Sotva vylezl z rodinného hnízda, má úplně jiné starosti než někteří jeho vrstevníci. Musí se postarat sám o sebe.
"Uvidíme, jak to budu zvládat," věří, že se v Praze neztratí. "Zatím mi spoluhráči, co žijí ve městě delší dobu, pomáhají poznávat různé kouty," povídá.
Díval se na hvězdy v televizi, teď proti nim nastupuje
V podstatě všechno pro něj bylo nové. A když poprvé nakročil do útrob slávistického stadionu v Edenu, zůstal v němém úžasu. "Povím vám, že jsem tedy hodně koukal, jak je tam celé zázemí zařízené," vypráví.
Jenže víc na něj dýchala a poznamenala ho klubová historie a úspěchy tradičního mužstva. A pak ho absolutně strhla samotná atmosféra stadionu, když vyběhl z dlouhého tunelu na trávník.
"Byl to nádherný pocit vidět tam tolik míst, a když jsme se rozcvičovali, lidé nás podporovali. Do smrti na ty okamžiky budu vzpomínat a doufám, že si to ještě párkrát užiju," usmívá se talentovaný útočník.
Jenže za poslední týdny má mnohem víc věcí, které mu uvíznou v paměti. Jednou bude určitě vzpomínat na své první velké soustředění v Itálii, kam se Slavií odcestoval za sérií přípravných zápasů proti zvučným soupeřům.
Hodně zážitků si odnesl z duelu s římským Laziem. "Na všechny tyhle fotbalisty jsem předtím koukal jen v televizi a najednou jsem je měl před sebou. Ze začátku jsem se cítil hrozně nervózní a na tom ještě musím zapracovat. Ale už se z toho dostávám," je k sobě sebekritický Vondráček.
Po zmíněném zápase s Laziem uvažoval, že by si vyměnil dres s jiným českým výborným útočníkem Liborem Kozákem. "Bohužel to měli zakázané," mrzelo ho.
Tvrdě na sobě pracuje, snaží se prosadit, aby si mohl podobnou zkušenost ještě zopakovat "Už jen dostat se do Slavie je velký úspěch a hlavně zodpovědnost. Její jméno je unikum. Má zvuk nejen po republice, ale také v Evropě," uvědomuje si, že jen přestupem do slavného českého klubu nemá vyhráno.
Vondráček: Z premiéry jsem byl příjemně zaskočený
Zatím trenéra Michala Petrouše přesvědčil o tom, že si místo v sestavě i přes své mládí zaslouží. Poprvé se dostal do soutěžního zápasu s Meteorem v Ondrášovka Cupu a hned se kouči předvedl výstavní dalekonosnou pumelicí, jež zapadla do branky.
"Bylo to štěstí. Udělal jsem totiž v zápase pár chyb, ztratil několik balonů. Jen doufám, že jsem tím gólem zanechal dobrý dojem i v očích dalších lidí. Ze mě tím navíc spadlo napětí," hodnotil svůj výkon.
A patrně nádherná první branka za Slavii přesvědčila trenéra Petrouše, aby ho hned zkraje sezony nasadil do mistrovského klání s Příbramí. V den zápasu se dozvěděl, že nastoupí a vpodvečer už si užíval první minuty v sestavě "sešívaných". Nakonec jich odehrál pětačtyřicet.
"Byl jsem příjemně zaskočený. Zápas s Příbramí byl úplně jiný level, než co jsem hrál doteď v divizi," vysvětluje, že si zvykal na rychlejší tempo. "Po prvních pěti minutách, co jsem odběhal, jsem si říkal, jestli vůbec vydržím," culil se slávistický mladík, co nosí číslo 22.
"Párkrát jsem měl střílet a někdy jsem ztrácel až moc lacino míč," ví, na čem musí zapracovat. Přesto mu velkou premiéru usnadnila i spolupráce s ostříleným útočníkem Zbyňkem Pospěchem.
"Hráčů jako on je málo. Podrží balon snad v jakékoliv situaci, naváže na sebe několik hráčů. Výborný parťák," pochvaluje si. Právě pro něj měl Pospěch sklepávat nakopávané míče.
Premiéru má úspěšně za sebou, dokonce s pochvalami kouče. Chuť zlepšovat se a pracovat na tom, aby jeho hvězda nevychladla, má velkou. Vždyť v jeho letech nastupovali v lize dnes stabilní hráči ligy Vošahlík, Mazuch, Mareček.
V sedmnácti dokonce Jan Chramosta nebo Matěj Vydra a současná persona českého fotbalu Tomáš Rosický. Vondráček chce jít v jejich stopách. "Moc se chci prosadit, ale takových je nás tu víc. Budu dělat na tom, abych se teď dostal do užšího výběru áčka," vyjmenoval svůj cíl.
A kdo ví. Třeba jednou Jiří Vondráček bude vyprávět o tom, kterak to chodí v evropských velkoklubech. Ale to je až další kapitola jeho příběhu.
