Hlavně první trefa může zdobit gólové sestřihy. Ve 29. minutě se uvolnil v šestnáctce kličkou do středu a silnější pravačkou poslal míč o zadní tyč do sítě. Opavský brankář Fendrich marně plachtil o dobrý metr níž.
Druhá trefa Gonzáleze zase dala sigmákům klid ve chvíli, kdy Slezané snížili z penalty Nešickým. Po střele Vepřeka stál na správném místě a míč dorazil do branky.
Nejlepší zápas v životě? „Nejefektivnější určitě, poprvé jsem dal dva góly v první lize,“ přemítá González. „Ale myslím, že jsem odehrál jiné dobré zápasy, kdy jsem týmu pomohl zase na druhé straně hřiště. Je pravda, že góly jsou ve fotbale ta nejdůležitější věc, takže můžeme říct, že to byl pravděpodobně jeden z mých nejlepších zápasů v Sigmě,“ souhlasí.
Souhrn16. ligového kola |
V letošní sezoně vynechal jen jediné utkání a pravidelně nastupuje v základní sestavě. „Je to pro nás klíčový hráč. Vymyslí i útočnou fázi, dostane se do zakončení, umí přečíslit. Jen ať mu ta forma vydrží a pracuje dále. Panuje s ním velká spokojenost,“ chválil olomoucký trenér Radoslav Látal, který oceňuje i jeho univerzálnost. „Máme velkou výhodu, že ho můžeme využít z levé i z pravé strany nebo do středu zálohy.“
Svůj velký rádius ukázal i při prvním gólu Sigmy. Kdyby se ve fotbale počítaly druhé asistence, měl by španělský štírek další zápis do statistik. Centru letícímu do šestnáctky totiž kopem škorpiona změnil směr a díky tomu se dostal Vepřek ke střele, kterou do sítě dorazil Kryštof Daněk.
Olomoucký Kryštof Daněk překonává opavského brankáře Viléma Fendricha.
Čerstvě osmnáctiletý talent tak napsal druhý velký příběh zápasu, stal se totiž nejmladším střelcem Sigmy v samostatné české lize. „Je to parádní pocit. První góly dávám klasicky hlavou, nevím, čím to je,“ zářil Daněk.
Neměl snadnou úlohu. Když se k němu snášel vysoký vyražený míč, řítil se z jedné strany gólman, z druhé stoper Březina a v brance chtěl gólu zabránit Didiba. Daněk však v kritické chvíli ukázal obrovský klid. „Musel jsem dobře načasovat výskok, abych vyskočil co nejvýš a nikdo mi to nevzal z hlavy. Naštěstí se to povedlo,“ líčil mladíček.
Od Gonzáleze to však nebylo všechno, po faulu na něj dostal druhou žlutou kartu Tiehí a musel do sprch. Pablo tím jen podtrhl svůj přínos a dokázal, že jeho role v týmu neustále roste. Přitom když na Hanou před rokem a půl přišel z druholigové Dukly, neměl vůbec jednoduchou úlohu. V záloze byl totiž přetlak technických hráčů silného ročníku 1993, ale postupně se přes ně do sestavy procpal.
„Cítím, že jsem pro kabinu velmi důležitý. Snažím se tvrdě pracovat každý trénink, abych to pak mohl předvádět každý víkend na hřišti. Má adaptace na českou ligu už je stoprocentní a to mi pomáhá se zlepšovat den za dnem a pomáhat týmu tak, jak je to jen možné,“ popisuje González.
Zanícení a oddanost fotbalu na něm oceňuje i Látal. V žádném okamžiku Gonzáleze nenachytáte při tom, že by ho hra nebavila. Neustále se nabízí a stále je drobnými kroky v pohybu. „Má vynikající náhled na fotbal, do budoucna na něm hru můžeme stavět. Určitě ještě poroste. Líbí se mi na něm, že nerad prohrává, v zápase i na tréninku. A pořád si pro sebe něco mumlá španělsky. Jakoby nadává, ale je to v dobrém,“ všímá si kouč.
I proti Opavě začal v jeden okamžik González naplno vtažený do zápasu něco chrlit směrem na hlavní tribunu ve své mateřštině, ačkoliv jí nikdo v olomouckém týmu nevládne. On sám v tom nic divného nespatřuje, bere to jako svou přirozenou věc.
„Hodně od sebe požaduji... Snažím se zlepšovat každý den a to mě dělá konkurenceschopným ve všem, co dělám. Každý den mluvím se svým já a snažím se zlepšovat. Nerad prohrávám i při jednoduchém cvičení na tréninku. To je můj způsob, jak žít fotbal se spoustou vášně k tomu a bavením se tím, co dělám,“ říká Pablo González, muž nakažlivě zažraný do fotbalu.
