Kdo je vlastně Milan Brabec? Jeho příběh připomíná vzestup outsidera do role neomezeného vládce. Ale jak říkají jeho kritici: "Žádný strom neroste do nebe."
Podnikal. Zůstaly dluhy
Ve třiapadesáti se Brabec ocitl na vrcholu, teď ho zřejmě čeká pád. Do roku 1997 pískal ligu, pak v dopise oznámil, že končí, protože nesouhlasí s jednáním komise rozhodčích.
Jen gesto. Brabec patřil k nejstarším a nejhůře hodnoceným, komise by jej sama vyřadila. "Rezignaci přijímám," vzkázal mu šéf rozhodčích Macela, na jehož místo za pár let usedl právě Brabec. Pražský rodák nebyl známý jen z trávníků.
|
■ Co říkal Brabec aneb Jak šel čas |
Měl kontakty, vyznal se v zákulisí, podnikal. S kamarádem Jiřím Ulrichem, rovněž mezinárodním rozhodčím, založili společnost Pragafilm (později Heureka Production). Brabec byl jednatelem.
"Majitelů bylo pět a pan Brabec se z nich choval nejslušněji. Byl jediný, kterému šlo o to, aby se film dokončil," vzpomíná režisér Milan Růžička na komedii Hotýlek v srdci Evropy. "Neodhadli své finanční možnosti. Selhali. Dlužili mi 280 tisíc."
Dnes dluh vůči režisérovi narostl do výše 730 tisíc. Po producentské firmě zůstaly statisícové dluhy i z jiných projektů. Přesto se stal Brabec později šéfem katedry produkce na Filmové fakultě Akademie múzických umění. Vyhrál konkurz.
"Jako pedagog se uplatnil," říkají o něm známí. Nikdo nechce mluvit veřejně, bojí se o jméno. Často tvrdí: "Milan leží ve výkalech, nebudu mu tam ještě strkat hlavu."
Brabec dál podniká, vždy s kolegou Ulrichem, jenž byl také členem jeho komise rozhodčích. Podle obchodního rejstříku spoluvlastní Bowling centrum na Strahově nebo tiskárnu Gart. Doma nejradši chodí se psem na procházky, hraje tenis.
Dobrácká a prolhaná tvář
Fotbalová veřejnost ho dnes zná jako funkcionáře. Začalo to nevinně. V roce 1999 vystoupil na valné hromadě proti šéfovi Chvalovskému. Nečekaně a rázně. Obvinil ho z arogance moci.
"Chvalovskému se zdařilo ze svazu vybudovat organizaci jednoho muže," řekl.
Sám neúspěšně kandidoval na místopředsedu svazu za Čechy.
Dva roky poté, kdy Chvalovského zatkli kvůli podezření z finančních machinací, už Brabec slavil. "Pro funkci druhého místopředsedy se hledal inteligentní člověk s čistým profilem," říká znalec prostředí. Byl to Brabec, muž v ochozeném obleku a s uhlazeným projevem.
Měl se starat o výkonnostní fotbal, ale okamžitě se přihlásil o vládu nad „svými“ rozhodčími. "To je jeho parketa," shodnou se sudí. Pochvalují si, jaký šmrnc měly jeho odborné semináře, vyčítají mu intriky v zákulisí: "Nedělal to kvůli penězům, zaslepila ho moc."
Brabec zrušil veřejné známkování sudích, o trestech jste se dozvěděli zpravidla pokoutně. Stal se plamenným obhájcem rozhodčích, sám volal do redakcí a vysvětloval.
Obklopil se lidmi, které znal půlku života. Vlivná skupina pražských sudích rozhodovala o nasazování rozhodčích do zápasů.
To už jsme však u policejních odposlechů, podle kterých Brabec nabízí Žižkovu pohodlné arbitry. "Že se šušká o mém propojení s žižkovským manažerem Horníkem? Povídejte, to mě zajímá. Slyším to poprvé," reagoval před rokem.
V dobrácké tváři pod knírkem se pousmál. Rázně tvrdil, že komise rozhodčích je nezávislá na jakémkoli klubu. Přitom lhal do očí. V červenci, pod tíhou mohutné úplatkářské aféry, odstoupil z funkce předsedy komise rozhodčích.
To samé se čeká dnes z pozice místopředsedy svazu. Už dávno však Brabec ztratil renomé. Pro fotbal zůstane křivákem s hroší kůží.
