„Když jsme s vedením začali jednat, můj první dotaz zněl: Chcete mě? Přišla odpověď: Ano, pak jsem to musel probrat s rodinou. Trpí celý život, asi je nechám trpět až do konce. Tedy do mého konce...,“ pousmál se dvaasedmdesátiletý Koubek, nejstarší kouč v lize.
Měla vaše paní právo veta?
Měla silné právo, ale byla to i otázka našich dětí. Jsou to dospělí vysokoškoláci, uvědomují si, že když jsou dávno z hnízda, žena zůstala sama. Nebydlí se mnou na angažmá, nechce, má svůj domek, zahrádku. Spolu jsme málo. Víc soukromí otevírat nebudu. Proto se i děti vyjadřovaly. Nechci říci, že jsem dostal zelenou, ale nádech zelené tam byl. To bylo rozhodující.
Nejstarší trenér pokračuje. Koubek povede Plzeň i v následující sezoně |
Kdyby to bylo jen na vás?
Nemám hranici, že bych nechtěl pokračovat, pokud je o mě zájem. Dokud zdraví slouží, ta práce mě naplňuje. Tady šlo o rodinu.
V příští sezoně si český mistr zajistí skupinu Ligy mistrů. Láká vás i tato představa?
Kdo by ji trénovat nechtěl. Ale to by znamenalo další rok. A to už bych asi doma dostal červenou...
Co vás žene dál? Pocit, že jste s Plzní došel možná dál, než jste doufal? Že cítíte další potenciál?
Jeden z motivů je to určitě. Cítím, že tým se může dál rozvíjet, pokud se také dobře doplní.
Chválíte také svůj realizační tým. Nemají ale kolegové ambice vést tým jako hlavní trenér?
Určitě by takové ambice měli mít, směřovat touto cestou je správné. Ale pokud jde o jejich loajalitu a postoje, cítím absolutní spokojenost a vzájemnou důvěru.
Když jste jednali o nové smlouvě, nastavili jste si cíle do příští sezony?
Jak znáte pana Šádka, vždy má jen ty nejvyšší a bude to takto do nás pumpovat. Jistě, nemusíte vyhrát, ale minimálně se o to pokusit, prohnat obě pražská S.
Má na to Plzeň?
To je složitá otázka. Když přijdou posily, nebudou to zcela hotoví hráči. Plzeň nemá politiku, že bude kupovat hráče za tři, čtyři, pět milionů eur. Když nemáte takové prostředky, přijdou mladí, perspektivní. To je cesta klubu. Proto nemůžu bezpečně říci, že v těch dostizích budeme ti, kteří Spartu a Slavii dostanou do těžké situace. Jsme realisté. Ale budeme chtít být ten třetí vzadu, který se o to pokusí. O malý zázrak.
Můžete však naopak oslabit. Třeba Hranáč s Šulcem si říkají o zajímavou zahraniční nabídku.
Ve fotbale nemůžete nic vyloučit. Koncepce klubu je taková, že by musela přijít nabídka z pěti elitních evropských soutěží. Jinak je lepší tým stabilizovat.
Důchod? Pche, to není nic pro mě. Jak fantom Koubek vymazal Slavii |
A kdyby přece přišla?
Já nemám obavy, já bych jim to přál. Je to spojené s Eurem. Pokud tam budou hrát, turnaj jim vyjde... Nejde jen o ty dva, i další jsou v hledáčku. Nemám s tím problém, ani o tom nerozhoduji. Na to jsem malý pán.
Chápu, že jména v tuto chvíli neřeknete. Ale kolik posil byste v létě rád přivítal?
Dva tři hráče přijímám, ale nemám rád velké změny.
Máte pověst náročného trenéra. Jak to kabina bere?
Já s Plzní trénoval nejméně, co jsem zažil, byly samé anglické týdny. Takže moji tvrdost ani nemohli poznat. (smích) Ale tady není problém. Mužstvo je disciplinované a velice pracovité. Odpor, že je něčeho moc nebo málo, tady nepřichází v úvahu. Jsou tu chytří kluci, pochopili sami sebe. Vstřebávají informace, nabírají zkušenosti, dál se rozvíjí. Pro nás trenéry je to zároveň zpětná vazba, že jdeme správnou cestou. Pracuje se s nimi fajn.
Pomohla vám i skvělá jízda Konferenční ligou?
Nepochybně. Vnímal jsem, že každým zápasem hráči rostou, nabírají sebevědomí. Ten pocit „Já na to mám“. Kvalitní soupeři, vysoké návštěvy, další impulzy. To je rozvíjí.
Kam to posunulo vás?
Člověk se učí celý život. Přál bych si, aby mi to zevšednělo. Poprvé v Evropě si nejste tak jistý, jako když tam trénujete dvacátý zápas. Ale vím, že stovky už jich neodkoučuji. Přeji mladým trenérům, aby poznali ten pocit, že na to mají a jdou správnou cestou. Nebyli vyplesklí, věřili si. Kdyby Matěj Vydra trefil doma šanci s Fiorentinou, třeba jsme postoupili do semifinále.
Ale byli jste stále pod tlakem.
Oni by ale ani pak nehráli jinak. Pořád cítím, že jsme nebyli daleko. Obraz hry mě nezajímá. Ano, chtěli jsme hrát víc i dopředu, ale nešlo to. Jejich represink je nejlepší v italské lize a my takovou kombinační schopnost neměli. Ale dvakrát jsme s nimi hráli 0:0. Ať to s Fiorentinou někdo dokáže!
Je znát, že vás porážka po prodloužení pořád mrzí. Přemýšlíte, co by se stalo, kdyby Cadu nedostal červenou kartu?
Tak jsme postoupili. Ne, nevím. (smích) Samozřejmě, bylo to na jednu branku a odolat pak další půl hodinu už pro nás bylo těžké.
