„Zatím všechno probíhá podle plánu, jsem spokojený,“ říká odchovanec Sparty, který před čtyřmi lety odseděl na lavičce mateřského klubu osm zápasů, ale premiérový prvoligový start stále vyhlíží.
Mohlo by k němu dojít v Příbrami? Už vám trenéři naznačili, jestli si vás nechají?
Mám zprávy, že by to nejspíš mělo dopadnout. S vedením jsem předběžně domluvený a teď se čeká, jak se vyrovnají kluby. Dá se říct, že už to může ztroskotat jedině na tom.
Vlašimský trenér Vlastimil Petržela se vyjádřil, že by vás rád udržel. Potěšilo vás, že jste pro něj tak důležitý?
Na jednu stranu mi to lichotí, ale snad se na mě ve Vlašimi nebudou zlobit. První, nebo druhá liga, to je prostě rozdíl. Už mi není osmnáct, abych byl pořád ve druhé. Vlašimi jsem hodně vděčný, ale Příbram pro mě může být krok vpřed.
Před rokem vás zkoušela i Slavia, ale nakonec jste zůstal ve Vlašimi. Nepřipadáte si trochu jako muž na hraně?
Ono to tak může působit, ale konkrétně ve Slavii to bylo trochu zvláštní. Byli jsme vlastně dohodnutí, ale bohužel dva dny poté rezignoval trenér Petrouš. Kdyby zůstal, asi bych šel do Slavie.
Mrzelo vás to?
Nedalo se nic dělat. Tenkrát jsem se o zkoušce dozvěděl hrozně narychlo, ani jsem nepočítal, že by taková šance mohla být. Zklamalo mě to, ale nijak špatně jsem to nebral. Šel jsem zpátky do Vlašimi, kde jsem mohl hrát stabilně druhou ligu.
Nechci být pesimista, ale kdyby padla i dohoda s Příbramí, nebude se vám ve Vlašimi těžko hledat motivace?
Na rovinu: stát se to může, ale ve Vlašimi pod trenérem Petrželou nemám strach, že bych si dovolil polevit. On má takové jednání, že se pod ním nedá hrát na půl plynu.
