Jste spokojení, jak jste zvládli krátkodobou misí?
MN: Hlavním cílem byla záchrana, tu jsme uhráli. Chtěli jsme se prezentovat atraktivním stylem hry, i to se podařilo. Ještě jsme toužili vyhrát prostřední skupinu, to nevyšlo.
Kromě hry a výsledků jste přicházeli i s cílem zlepšit propojení A týmu s akademií. Myslíte, že to také vyšlo?
TZ: Šanci dostalo několik mladých hráčů a pro nás je pozitivní zjištění, že to zvládli. Máme tu řadu talentů, kteří mohou vyrůst ve výborné fotbalisty. Propojení s akademií funguje. Máme skvělé vztahy s Petrem Benátem, Stanislavem Rožboudem či Dušanem Žmolíkem, kteří v ní pracují.
Po šestnácti letech Dynamo prošlo do semifinále domácího poháru. Byl to takový bonus?
MN: Přesně. Chtěli jsme uspět i v semifinále na Spartě. Ale zvládli jsme doma dva zápasy s ligovými týmy a pak mohli zabojovat na Letné. Myslím, že je to úspěch.
K záchraně jste dospěli i díky pěti domácím výhrám na jaře, včetně triumfů nad Slavií či Bohemians. Byl to hlavní faktor?
TZ: Ano, to je to nejdůležitější. Doma musíte vyhrávat a k tomu přivézt něco z venku. Víme, že jsme na jaře uhráli na hřištích soupeřů jen dva body. Musíme kvůli tomu pracovat jinak a lépe. Ale doma se nám dařilo, začalo chodit i víc diváků. Lidé pak začali také fandit, musíme jim za to poděkovat.
Tomáš Zápotočný
Také jste jako první trenéři v Dynamu našli pozici Patriku Hellebrandovi. Jak to bylo těžké?
MN: Není to ani o pozici. My ho nutíme, aby se pohyboval v určitých prostorech. To byl jeho největší problém. Co on dokáže, to je úžasné. Já jsem takové hráče neviděl.
Proč dřív nezakončoval častěji? Vychází to z jeho povahy?
TZ: Určitě. Jak přibývají minuty v zápase, tak hraje níž a níž. Chce víc míč, tak se pro něj stahuje. Ale my na něj křičíme, ať je nahoře a drží se u vápna. Je extrémní hračička.
MN: Myslím si, že se trošku vyhýbá náročnosti. Chce být pořád u balonu, a když se pro něj stáhne, nebo odskočí k lajně, tak je to pro něj lehčí. U vápna je na všechno méně času, je to riskantnější.
TZ: Divákům se líbí, když si sběhne a kličkuje. Ale my s tím spokojení nejsme. Potřebujeme od něj čísla, a aby prodal svoji kreativitu. Jsme na všechny nároční – a na něj obzvlášť.
Českobudějovický záložník Patrik Hellebrand se snaží projít okolo bránícího Tomáše Hübschmana z Jablonce.
V zimě jste získali jen dvě posily, ale Marcel Čermák i Quadri Adediran byly trefy. Čekali jste to?
TZ: Byli to hráči bez prvoligových zkušeností, ale pracovití. Kvalita mužstva je strhla. Je to pro nás signál, že to jde. I teď určitě budeme hledat posily i ve druhé lize.
Po podzimu byl tým téměř ve všech ofenzivních statistikách nejhorší z celé ligy. To se na jaře částečně povedlo zlepšit. Odráží to útočnější pojetí hry?
MN: Taková by měla být naše hra. Chceme být na míči, diktovat tempo zápasu. Celý půlrok jsme pracovali na zakončení, a jak se do něj vůbec dostat. Na konci sezony se ukazovalo, kolik jsme měli najednou střel. Podzimní statistiky byly až hrůzostrašné.
Kromě většího počtu bodů z venku a vyrovnanějších výkonů potřebujete zpevnit obranu. Ta byla v soutěži třetí nejhorší.
TZ: Jako tým asi neumíme bránit. Přijde mi, že dostaneme ze všeho gól. Jsou to laciné a až směšné branky. Tým se to musí naučit. Aby každý hráč věděl, co v daných situacích dělat. Máme svůj styl, a i když může být někdy riskantní, tak se nebojíme a jdeme do toho.
Při letní tvorbě kádru budete hledat i střelce? Protože nakonec nejlepším střelcem byl jen s pěti trefami Lukáš Čmelík.
MN: Bylo by to optimální. Nebo musí dát každý hráč čtyři góly. TZ: Hledáme posily. Denně to řešíme. Nechceme prozrazovat, abychom neporadili konkurentům. Když dotáhneme hráče, které máme rozjednané, tak to bude zajímavé pro klub i pro fanoušky.
Na jaké to bude posty?
TZ: Nejvíc hledáme rychlostní typy na kraje hřiště. Tam máme problémy. Přáli bychom si přivést zabijáka typu Řezníčka nebo Chorého.
Přijde záložník Jan Suchan z druholigové Vlašimi?
TZ: Je to kvalitní hráč, který to ukazuje ve druhé lize. Dává góly, sbírá asistence. Přinesl by nám kvalitu kolem vápna, umí dobře vystřelit.
Jeden z českobudějovických trenérů Marek Nikl sleduje utkání v Brně.
Pohyb bude i směrem ven z kádru. Smlouvy či hostování končí několika hráčům. Jak to s nimi bude dál?
TZ: Někteří skončí, u dalších to řešíme. Většina odvedla pro tým hodně práce, ale máme s Márou už jiné představy a vyhlédnuté posily. MN: Když jsme přicházeli v zimě, tak jsme nechtěli moc posil. Viděli jsme v kádru kvalitu. Teď cítíme, že je třeba ho oživit. Chceme přivést fotbalisty, kteří se nám víc hodí do systému.
Tomáši, zhodnotil vám první ligový půlrok i trenér Josef Csaplár, se kterým jste hlavně v začátcích hodně spolupracoval?
TZ: Pogratuloval mi, ale už to spolu tolik neřešíme. Tvrdí, že už bych se měl rozhodovat sám. Když jsme byli ve vztahu hráč–trenér, nebo jsem pak začínal u mládeže, tak mi radil víc. Teď to ustupuje, teď jsme vlastně kolegové.
Jako hráči první ligu znáte. Jak jste ji poznali jako trenéři?
MN: Času na rozkoukávání nebylo moc. Ale jsme nadšení. Je to pro nás obrovská škola a jsme rádi, jak jsme to zvládli. TZ: Možná díky tomu, že jsme dva trenéři, tak mi tlak nepřišel takový. Přechod z druhé ligy byl docela plynulý, i když to nebylo vždy jednoduché. Těšíme se na další sezonu.
Ustáli jste i nemilé chvíle. Třeba když po prohře 0:3 doma s Teplicemi byl tým bod od baráže.
MN: Nepanikařili jsme. A nechtěli jsme ani nic přenášet na hráče. Nervózní jsem tehdy nebyl. To by možná nastalo ve skupině o záchranu.
Jak jste si zvykli v Budějovicích?
TZ: Spíš jsem víc řešil to, abychom jaro zvládli a stihli Budějovice víc poznat i v další sezoně. Jsme tady hodně spokojení. A léto je tady prý úžasné.
A bude úžasná pro Dynamo i další ligová sezona?
MN: Bylo by hezké, kdybychom okopírovali scénář z Příbrami. Tam jsme se půl roku zachraňovali a za další půlrok jsme byli první. (usmívá se) TZ: Chceme se zlepšovat. Naše náročnost se nesníží. Nikdo od nás neuslyší konkrétní cíl. Dál budeme zapojovat i mladé hráče.
