„Ke Slovácku mám blíže,“ přiznává Blaha, který nyní pracuje v exportním oddělení společnosti Fatra.
V čem je vám Slovácko sympatičtější?
V tehdejším Synotu jsem se vyučil ligovému fotbalu. Hrál jsem tam déle a dařilo se mi. Také ve Zlíně mám známé. Trenér brankářů Ota Novák a vedoucí týmu David Hubáček jsou mí bývalí spoluhráči. Fajn kluci, fandím jim. Ve Slovácku mám ale kamarádů více. U mládeže působí Pavel Němčický, Mira Hlahůlek, dobře se znám s trenérem Michalem Kordulou. Kolem klubu se pořád motá Aleš Mazurek, který byl ještě v Synotu. Slovácko je domácký klub, všichni se znají se všemi, to mám rád.
Ale žijete ve Zlíně. Proč?
Zlín si vybral mě. (úsměv) Tak nějak se to vyvinulo, mám tam rodinu. Z Hradiště i Uherského Brodu, kde jsem se narodil, to není do Zlína daleko. Místa mezi městy mám rád, na kraj nedám dopustit. Těžko by se mi odsud odcházelo. Brod a Hradiště jsou na prvním místě, Zlín těsně za nimi.
Jak to měl nastavené váš otec, který Zlín trénoval a ve Slovácku byl sportovním ředitelem?
On to měl možná naopak. Ve Zlíně byl sice jenom rok, ale trénoval tam první ligu, což měl rád. Při fandění by byl rozpolcenější než já a asi by přál Zlínu.
Na domácích duelech Slovácka jste vidět. Chodíte na fotbal i ve Zlíně?
Přiznám se, dlouho jsem nebyl. Vzdálenost nehraje roli. Prostředí na Slovácku je fotbalovější, a jak jsem zmínil, mám tam více známých. Na zápasy beru kluky, scházíme se se starou gardou, za kterou kopu.
Na sobotní derby půjdete?
Jsem teď sice pracovně v Polsku, ale chystám se. Zápas bude mít náboj, ani jedno mužstvo nemá jistou záchranu. Slovácko k ní má blíže, ale myslím, že se udrží oba. Zlín je v derby od návratu úspěšnější, ale v poslední době, co jsem měl možnost vidět Slovácko naživo nebo v televizi, tak se mi fotbalově líbí více než Zlín.
Čekal jste, že v derby půjde o záchranu oběma týmům?
Pět kol před koncem jsem si dělal bodový rozpočet a vyšlo mi, že Zlín v nich udělá dva body a bude mu to stačit k záchraně. Slovácku jsem tipoval osm bodů a že porazí Zlín. Jenže jsem nepočítal s tím, že Zlín doma prohraje s Olomoucí. Takže to teď spíše vidím, že si body rozdělí.
Slovácku stačí k udržení remíza. Dokážete si představit, že by na ni hrálo?
To rozebíráme se spoustou lidí. Hodně se mě ptají, jestli se domluví na remíze. Za sebe bych to vyloučil. Ale zápas se nějak vyvíjí - zahodíte šance, nebude se vám dařit - a může sklouznout k tomu, že bude remíza vyhovovat oběma. Oba jsou pod tlakem, navíc je to derby, věřím, že přijde hodně lidí a atmosféra bude dobrá. Utkání může ovlivnit rychlá branka, ale spíše to bude bojovný fotbal než nějaká krása. A když skončí 0:0, ti, co znají fotbal, se nebudou divit.
Překvapuje vás, že Zlín s papírově silným týmem hraje o záchranu?
Nechci, aby to vyznělo, že bych tím pohrdal nebo to chtěl shodit, ale Zlín nakoupil jména. S potenciálem, který díky vítězství v poháru získal, šlo naložit lépe. Je to ale jen můj pocit zvenku. Nechci se dotknout pana Červenky (majitel zlínského klubu) ani Zdenka Grygery (manažer týmu), to vůbec ne. Ale sezona měla být lepší.
Filozofie Slovácka, které sází na své odchovance, je vám bližší?
Odpovím oklikou. Přestože do Zlína vede dálnice až z Prahy, je to v uvozovkách Orient. Když budete mít peníze, tak přesvědčíte jakéhokoli hráče, ale pořád jsme geograficky na periferii. Zlín ani Slovácko nebudou nikdy Slavia, Sparta nebo Plzeň. Musel by se stát zázrak, třeba kdyby přišly nějaké peníze z Arábie. Jsme malý region i pro partnery klubu.
Občas je slyšet, že pro oba je nejvyšší soutěž těsná. Jak to vidíte vy?
Hlavně jde o to mít silného majitele a za oběma stojí velké holdingy. Je složité se nechat přesvědčit, aby jste cpali peníze do klubu, když třeba ve Zlíně není fotbalové prostředí úplně ideální. Zlín je hokejové město, ale v poslední době hokejisté také nezáří. V Hradišti je zájem o fotbal. I když se nedaří, přijdou čtyři tisíce lidí. Ale fanoušci jsou nároční. Jednu dobu patřil Synot ke špičce ligy. Když ho trénoval Karel Jarolím, měl výborné mužstvo. Lidé jsou namlsaní, chtěli by to vrátit, ale není to snadné. Zlín loni překvapil. I s nižším rozpočtem dosáhl na úspěch. Region je malý, přesto mají Slovácko i Zlín v lize svoje místo.
V kariéře jste odehrál jenom jedno ligové derby. Nemrzí vás to?
Když jsem hrál v Synotu, Zlín byl ve druhé lize. A když jsem pak ve Zlíně hostoval z Liberce, tak jsem stihl domácí utkání, které jsme vyhráli 3:0.
Ještě si z něho něco vybavíte?
Pamatuji si ho docela dobře. Hřiště nebylo nic moc. Dali jsme rychlý gól po nedorozumění v obraně, Roman Dobeš dorážel do prázdné brány a pak už se to vezlo. Nepamatuji si, že bychom Synot pustili do nějaké větší šance. Před zápasem jsme byli sousedé uprostřed tabulky, o moc nešlo, utkání nebylo moc vyhecované, spíše pohodové.
Fanoušci derby silně prožívají. Bylo to stejné i v roce 2003?
Nevím. Rivalita tady je, k tomu předurčuje už blízkost obou měst. Nikdy jsem to ale až tak nevnímal, i když tehdy jsem si od fanoušků Synotu vyslechl leccos. Ale to k tomu patří, navíc to nepřesáhlo nějaké meze. Zápas nebyl přerušený, žádné rvačky.
Po fotbale jste se vrhl na kariéru obchodníka. Nechtěl jste u něho zůstat?
Všem, kdo hráli fotbal na nějaké úrovni a měli ho rádi, těm přirostl k srdci a rádi by u něho zůstali. Také jsem si myslel, že mě bude fotbal živit pořád. Všichni ale nemůžou být trenéry, manažery, řediteli. Ale pořád ho sleduju, chytračím kolem něho. Do léta jsem hrál divizi v Uherském Brodu, jenže když jsme postoupili do třetí ligy, byl čas skončit. Bez tréninku to na téhle úrovni nejde. Práce v obchodním oddělení mě baví, je rozmanitá. Hodí se mi angličtina, se kterou jsem začal už na gymnáziu. Jsem spokojený, zaměstnat bývalého fotbalistu je složité.
